Eva Puskarčíková: „Na pódiu s Gábinou? To člověk mockrát nezažije!“

08. ledna, 2017

O vánočních svátcích nachlazení, při sprintu v Oberhofu poprvé během této sezóny mimo bodované příčky, ve stíhacím závodě sedm trestných kol. Tohle, že je ta skvělá Eva Puskarčíková, která vybojovala třetí místo v Pokljuce?! Po půstu však přišla opět radost a VELKÁ! Harrachovská biatlonistka trefila v závodě s hromadným startem všech 20 terčů a na 12,5 km dlouhé trati doběhla třetí za Gabrielou Koukalovou a Laurou Dahlmeierovou!

„Ráno jsem vstala a dost mi zatrnulo. Necítila jsem se vůbec dobře. Mojí spásou byla v závodě střelba, za to jsem vděčná, protože se mi tady jinak moc dobře neběhalo. Hlavně ve sprintu to byla katastrofa. Jsem teď taková unavenější, ale doufám, že to zase bude jako dřív, že se mi forma vrátí.“

Evo, ale doběhla jsi třetí, to ale není ztráta formy…
„Běžecky mě to hodně bolelo. Možná až na poslední kolo. Podržela jsem čtvrtou položku a pak už se mi jelo hezky. Nemusela jsem bojovat, protože soupeřky byly daleko za mnou a užívala jsem si to.“

Při střelbě jsi neminula ani jeden terč a navíc jsi střílela v druhém nejrychlejším čase. Co tomu říkáš?
„My jsme na tom pracovali celé léto, zaměřovali jsme se na to, aby se střílelo rychleji. Oproti tréninku je to pomalejší, v závodě je větší zatížení, než člověk dosáhne v tréninku, a jiné je i psychické rozpoložení… V průměru je to ale stále rychlejší, než co to bývalo. Je to výsledek práce z celého letního období, kdy jsme se snažili zrychlit manipulaci a zkrátit maximálně čas do prvního výstřelu.“

Co se pro Tebe změnilo vůči sobotě, kdy jsi chybovala sedmkrát a teď ani jednou?
„V sobotu byly úplně jiné podmínky, hodně moc foukalo. A jak jsem se soustředila, aby mě vítr nevychyloval, nehlídala jsem si to výškově. Měla jsem rány nahoře, nebo dole, snažila jsem se z toho poučit, abych z toho vyšla posílená.“

Po třetím místě v Pokljuce si říkala, že ani nestačíš valit oči, že najednou prožíváš svůj sen. Co svému úspěchu říkáš teď?
„V tom rozpoložení, co jsem závodila v pátek a v sobotu, jsem na bednu ani nepomyslela… Říkala jsem si, že budu ráda, když nedojedu poslední. A navíc, když to vyšlo i Gábině, tak to nemělo chybu. Na jedou jsem na pódiu stály spolu. Je to neskutečný, to člověk asi mockrát nezažije.“

Jak si to prožívala, když za Tebou v cíli přiběhla Gábina s objetím?
„Hrozně se mi to líbilo, jak jsem se tam tahle mohly přivítat, radost se násobila.“

Myslíš, že už se na stupních zabydluješ?
„Já myslím, že k tomuhle tvrzení mám ještě hodně daleko. Každopádně to bylo moc příjemné.“

Z Oberhofu se v pondělí přesouváte na V. kolo Světového poháru do Ruhpoldingu. Máš už myšlenky na další závodění?
„No, už před startem ´masáku´ jsme si s Gabčou říkaly, že to bude paráda, až si večer lehneme do postele… Jinak do Ruhpoldingu se těším, protože to tam mám hrozně ráda. Pár dnů budeme mít volnějších, odpočineme si a zase to bude dobrý.“

 

Tomáš Hermann

Foto: Petr Slavík