Jak Sibiř hrála Jaroslavu Soukupovi do karet

28. února, 2016

V jeho hlase byla cítit úleva. Před měsícem vypadl Jaroslav Soukup z reprezentačního „A“ výběru. Na trati nejlepším nestačil a střelnice byla jeho dalším nepřítelem. Proto tvrdě trénoval doma v Jablonci nad Nisou, piloval střelbu a hledal ztracené sebevědomí. Vše má nyní stříbrný medailista z mistrovství Evropy v ruské Ťumeni zpět. „Ten rozdíl, to je právě ta stříbrná medaile,“ přibližuje rozdíl mezi sebou samým před měsícem a nyní.

 

„Jsem hlavně moc rád, že jsem se srovnal se střelbou. To mé pohodě pomohlo asi nejvíc.“ V posledních dvou závodech, sobotní stíhačce a dnešním „masáku“, minul pouze jeden ze čtyřiceti terčů. „To je určitě dobrá bilance, ale zase nejsem taková hvězda, abych mohl říci. Jo, a jiné už to nebude. Vím, že každé další ráně budu muset věnovat zase plnou koncentraci.“

 

 

Jestliže střelbu člen SKP Kornspitz stabilizoval, tak v běhu si stále připadá jako na houpačce. „Ve stíhačce to pro mě byla jedna velká krize, velké trápení.“  V neděli ale absolvoval závod s hromadným startem už jiný Jaroslav Soukup. „Konečně jsem se probudil, konečně nebyl běh tak těžkopádný. Najednou jsem cítil sílu i energii a byl jsem ostatním schopný konkurovat. Ovšem pocitově to stále není ta moje top forma,“ brzdí sám nadšení. „Pro mě totiž byla Evropa stále jen přípravou na mistrovství světa.“ Formu tak čeká až v Norsku. „Doufám v to, udělal jsem pro ni maximum,“ upřesňuje.

 

Úroveň evropského šampionátu hodnotí velmi vysoko. „Organizačně to nemělo chybu. Stadion „Perla Sibiře“ je krásný, jsou tu kilometry a kilometry perfektně připravených tratí, a také fanoušci byli bezvadní.“ A navíc západní Sibiř ukázala svoji vlídnější tvář. „Velké mrazy nemám vůbec rád. V nich závodit neumím, hned promrznu, ale tady byly jen dva tři stupně pod nulou. To mi přesně vyhovovalo, to mi hrálo do karet,“ usmívá se.