Odměna pro Markétu Davidovou: růžové hole!

14. ledna, 2017

O jedna čtyřicet míst vůči premiéře v Novém Městě na Moravě, se v dnešním sprintu V. kola Světového poháru v německém Ruhpoldingu zlepšila juniorka Markéta Davidová! Výsledkem je 28. místo, premiérových 13 bodů do klasifikace SP a postup do nedělního stíhacího závodu!

Markéto, před dvěma dny jsi se chtěla vrátit do nižších soutěží a teď máš první body do Světového poháru.
„Myslím, že podmínky se dnes směrem dozadu zlepšovaly, což vnímám jako drobnou výhodu. Trať byla ujetá a skluznější. Mám radost ze střelby, že jsem ji konečně prolomila.“

Jak bylo těžké se po štafetách znovu připravit, koncentrovat, zapomenout na trestné kolo?
„Byla jsem zklamaná a smutná. Hlavně ze sebe. Trestné kolo se ve štafetě prostě nejezdí.“

Jak Ti pomohly ostatní holky?
„Byly na mě hodné.“

Bylo pro Tebe jednodušší střílet jen sama za sebe?
„Asi jo, asi určitě. Moc jsem toho od sebe nečekala a říkala si, že když se stane zázrak postoupím do stíhačky a stalo se.“

Co Tě napadlo po nule ve stojce?
„Snažila jsem se jet, co mi síly dovolily, ale mi dost došlo. První kolo po startu jsem jela rychle, říkala jsem si: všechno nebo nic. Tady není čas na odpočívání. Tady je to jiná liga. Ve finále to tedy snad dopadlo dobře.“

Čeká Tě první „velká“ stíhačka. Máš už nějaký plán?
„Stíhačka je na mě zatím trochu moc střelby. Budu se snažit s holkama udržet a neztrácet moc při střelbě. A pak se uvidí.“

Není dnešní výsledek důvodem přehodnotit Tvůj návrat do nižších soutěží?
„Tady je to super, nechci to shazovat. Ale v IBU Cupu nebo v juniorských závodech mám více klidu a mohu se soustředit sama na sebe, což, myslím, zatím i potřebuji. Tady je všude kolem spousta lidí, spousta tlaku. Člověk se pak těžko koncentruje na svůj výkon. Je to pro mě velká zkušenost a budu se muset naučit od toho oprostit. Ale teď mě čeká příprava na mistrovství Evropy juniorů, pak juniorské MS. To je můj plán.“

Pronikla jsi na bodované příčky. Zasloužíš si odměnu?
„Už před štafetou jsem od Toma Žídka, šéfa servisu, dostala růžové hůlky. Po závodě jsem je chtěla vrátit, že si je nezasloužím. Vždycky jsem si s holkama z juniorského týmu říkaly: jééé růžové, ty chceme! A teď mi tedy snad zůstanou. To je paráda.“

 

Tomáš Hermann