Stříbrný, dojatý, upřímný Michal Krčmář: „Papírově jsem nebyl ten, kdo měl dnes stát na pódiu.“

11. února, 2018

Na stupních vítězů v závodech Světového poháru stál jednou. Ve sprintu skončil nejlépe osmý. Ale dnes na desetikilometrové trati olympijského klání všechno změnil. Michal Krčmář vybojoval, a to doslova, svůj zatím životní úspěch – stříbro! Sedmadvacetiletý odchovanec letohradského biatlonu zvládl bezchybně střelbu, a to byl základ úspěchu ve větrném závodě. Navíc dosáhl kvalitního 16. běžeckého času. Zkrátka komplexní biatlonový výkon! Jak si vedli další reprezentanti? Ondřej Moravec po potížích na úvodní ležce obsadil 29. místo. Michal Šlesingr a Adam Václavík museli každý na čtyři trestná kola a obsadili 69. resp. 73. pořadí. Vyhrál Němec Arnd Peiffer, bronz získal Dominik Windisch z Itálie. Favorité selhali. Martin Fourcade obsadil osmou příčku a Johannes Thingnes Boe skončil 31. jako nejhorší z Norů.

Michal Krčmář ke své závodní taktice řekl. „Sprint je krátký závod, jsem na olympiádě, není na co čekat, proto jsem jel od prvních metrů s velkou vervou.“ Na mezičasech to ještě sice tak nevypadalo, ale na druhou stranu to i svědčilo o skvělém rozložení sil. Jestliže v první kole měl český reprezentant 27. běžecký čas, ve druhém už byl na trati 19. nejrychlejší a ve třetím finišoval v šestém nejlepším čase!

Přitom ještě v pátek nebyl úplně ve své kůži. „Nešlo mi to tady, trénink, co trénink jsem se trápil.“ Až si v sobotu musel sám sobě vynadat. „Použil jsem i nějaké sprostá slova, ale ty si nechám pro sebe .“ A najednou se v Biatlon Centru Alpensia objevil „jiný“ Michal Krčmář. Motivovaný a soustředěný.

„Střelba byla základ, to mi bylo jasné. Vleže mi třetí ránou spadl kalibr. Řekl jsem si, vida, štěstí je na mé straně!“ Ani vleže, ani později vstoje neminul žádný cíl. Držel se svého obvyklého střeleckého tempa, nic nevymýšlel. „Střílím pomaleji než většina soupeřů, a tak jsem střílel i dnes. Jenže jsem tušil, že ostatní proti závodům Světového poháru zpomalí, nikdo nechtěl moc riskovat.“ A mnozí nejenže zpomalili, ale také ztratili přesnost…

Do závěrečného okruhu vyjížděl se ztrátou 6,8 sekundy za vedoucím Peifferem. „V jednu chvíli jsem byl za Arndem asi o dvě vteřiny, pak zase o šest. Navíc jsem dostal zprávu, že zezadu se blíží Julian Eberhard. Bojoval jsem.“ Do závěrečných metrů si ale věřil. „Snad to není moc troufalé, nebo sebevědomé, ale věděl jsem, že na poslední pětistovce mi nikdo sekundy ukrajovat nebude. Tam jsem se vydal úplně ze všech sil.“ Od vítězného Peiffera jej nakonec dělily jen 4,4 sekundy…

Výsledkem byla nečekaná, ale o to krásnější stříbrná medaile, a také chlapské slzy, slzy zadostiučinění, slzy vděku i pokory. „O takové chvíli jsem snil, přestože papírově jsem určitě nebyl ten, kdo by dnes na pódiu měl stát,“ říkal dojatě do kamery České televize. „Je to prostě neuvěřitelné, je to výsledek práce celého týmu, všech, kteří kdy stáli kolem mě. Nechci být konkrétní…,“ hledal slova a nakonec našel i jména kolegů z týmu. „Přesto tu jsou Ondra, Boušek a Jarda, kterým musím poděkovat. Poděkovat za to, jako mne kdysi jako bažanta v týmu přijali, jak se mi věnovali, co mě naučili.“          

 

PCHJONGČCHANG – výsledky sprintu mužů na 10 km

PCHJONGČCHANG – analytické výsledky sprintu mužů na 10 km

 

Tomáš Hermann

Foto: Pavel Lebeda, olympic.cz