Víte, co mají společného Gabriela Soukalová a zajíc?

07. února, 2016

Svým třetím místem se Gabriela Soukalová v sobotu v Canmore zasloužila o to, že českým tým posedmnácté v řadě vybojoval medaili v závodě Světového poháru. „To je skvělé! Mám radost, že jsem mohla pomoci a vylepšila jsem tak naši bilanci!“ Svůj výsledek v závodě s hromadným startem, který mimo jiné znamená, že pořadí SP vede o 91 bodů, oslavila netradičně. Cílem projela čelem vzad nebo lépe: zadkem vpřed.

 

Gábino, jak Tě to napadlo?
„Občas mám ztřeštěné nápady a tohle byl jeden z nich. Přijde to samo a ve zlomku vteřiny. Doufám, že se to nikoho nedotklo, jen jsem prostě chtěla zamávat českým fanouškům, kteří tam v tom větru a v té chumelenici stáli a podporovali nás. Navíc jsem k tomu měla dost prostoru, protože jsem nemusela s nikým finišovat. V půlce závěrečného okruhu jsem poznala, že už Marii Dorinovou-Habertovou nedoženu a ani za mnou nikdo nebyl. Takže poděkování a trošku šou.“

Netradiční průjezd cílem v podání Gabriely Soukalové. Foto: Český biatlon, Petr Slavík

Netradiční průjezd cílem v podání Gabriely Soukalové. Foto: Český biatlon, Petr Slavík

 

Co říkáš třetímu místu?
„Byl to těžký, ale skvělý závod a z výsledku mám velkou radost. Po Anterselvě už jsem moc nevěřila, že bych mohla vystoupit na stupně vítězů. Možná se dostavil efekt té podpory od fanoušků, kterou jsem si tolik přála po sprintu… Snažila jsem se koncentrovat na jednotlivé činnosti. Když jsem běžela, tak na běh, když jsem střílela, tak na střelbu. Jsem ráda, že se držím na špici a sbírám body.“

 

Po pátečním sprintu jsi mluvila o tom, že moc sil už Ti nezbývá. Jak jsi na tom po závodě s hromadným startem?
„Už v průběhu závodu jsem si nechtěla připouštět, že mě bolí ruce, nohy, celé tělo. Myslela jsem také na to, jak ty svoje zbytky sil opravdu hodně pošetřit. Proto jsem se ani před startem tolik nerozjížděla, jako obvykle. Škoda jen, že nás dnes tolik nepodržely lyže. Z kopce jsem jak na Marii tak i Francizsku Hildebrandovou, což jsou holky jako pírka, ztrácela na dojezdu pět šest metrů. Jednak to trochu bere síly a navíc je to i deprimující.“

 

Zlobíš se tedy na servisáky?
„To v žádném případě, to by mě ani nenapadlo! Kluci dělají, co mohou, makají, dřou. I oni mají právo udělat chybu, nejsou stroje. Vždyť ani mi nestřílíme stále nuly.“

 

Vraťme se ještě k závodu. Před střelbou vleže ses najednou ocitla na čele balíku. Popiš nám svoji taktiku?
„No jo, vylítla jsem jako zajíc z brázdy! Chtěla jsem jednak soupeřky trochu překvapit, a také ráda střílím v závodě tam, kde nastřeluju, kde jsem si to předtím osahala. A to bylo právě na stavu číslo jedna. Bohužel při druhé ležce mi pak jeden náboj nevystřelil a musela jsem ho znovu přebít. To mě stálo cenné vteřiny, to mě mrzí.“

 

Spokojenost s třetím místem, 17. medailovým umístěním v řadě pro Český biatlon v blocích závodů SP. Foto: Český biatlon, Petr Slavík

Spokojenost s třetím místem, 17. medailovým umístěním v řadě pro Český biatlon v blocích závodů SP. Foto: Český biatlon, Petr Slavík

Velký běžecký výkon jsi předvedla ve čtvrtém okruhu, kdy jsi dojela vedoucí dvojici Wiererová – Dorinová-Habertová.
„Byla to taková hra – vše nebo nic. Řekla jsem si, že to zkusím, že se zmáčknu a rozhodne se na střelnici. A skutečně se tam rozhodlo. Nohy se mi tak třásly, že jsem byla ráda jen za tu jednu chybu. Navíc Dorota dnes byla úplně jinde, než my ostatní.“

 

Už víš, zdali se v neděli postavíš na start štafet a pokud ano, v jakém závodě?
„Bavili jsme se o tom v rychlosti se Zdeňkem Vítkem. Říkal mi, že pokud mám ještě trochu sil, tak by mě rád viděl v klasickém mixu. Síly tedy nemám momentálně žádné, ale zase budu raději sama závodit, než bych se na závody dívala v televizi. A věřím, že do neděle zregeneruju zase o něco rychleji, protože už jsem tady docela aklimatizovaná.“

 

Text: Tomáš Hermann