Čeští biatlonisté a káva. Odborníky jsou Ondra, Kuba i masérka Bára. Trenéři dají 8 šálků za den

21. února, 2020

Bez kávy ani ránu. To platí pro některé české biatlonisty i trenéry. Italská Anterselva je proto vítanou zastávkou biatlonového kolotoče. Lepší kávu na žádném jiném stadionu nedostanete.

Na kávě s Ondrou a Kubou

O volném dnu se s Ondřejem Moravcem a Jakubem Štvrteckým scházíme na kávu v tradiční tyrolské hospůdce, která je středobodem celého areálu v Anterselvě. Letos k ní pořadatelé přistavili moderní, do svahu zapuštěnou budovu, aby zvýšili kapacitu pro mistrovství světa.

My si ale espresso vychutnáváme venku, u jednoho z vysokých stolků. Vedle nás vede trať, nad námi se tyčí vrcholky hor. A tradičně svítí slunce.

Moravec a Štvrtecký v týmu platí za jedny z největších milovníků kávy. „Nejsme odborníci, ale občas si zajdeme na dobrou kávu,“ říká Kuba.

„Na to, jak je mladý, tak to tam docela sází,“ přebírá slovo Ondra. „Já piju kávu v této podobě tak dva roky. Začínal jsem asi v 25 letech půllitrovým hrnkem se čtyřmi deci mléka. Dobře, možná trochu přeháním, ale zkrátka jsem pil kávu s mlékem a cukrem. Potom jsem oddělal cukr a nakonec i mléko,“ popisuje zkušený závodník, jak se měnil jeho pohled na kávu.

To už má svůj šálek prázdný, malé espresso vypil nadvakrát. Dají si kluci někdy i kávu s mlékem? „Když káva není tak dobrá, tak si dám třeba macchiato. Kafe s mlékem si jinak připravuji jen ráno, pak už si vychutnávám espresso nebo dvojité espresso,“ povídá Ondra.

A co Kuba? „Taky občas dostanu chuť na cappuccino nebo macchiato, ale jenom po ránu.“

Doma si kávu připravují v pákovém kávovaru, jak prozrazuje Kuba. „Máme stejnou značku, Ondra s trochu lepším s mlýnkem. Já mám mlýnek zvlášť.“

Příprava kávy se potom podobá rituálu. „Není to jen o zmáčknutí čudlíku, musíte si kávu sami namlít a připravit. Pak si jí víc vážíte,“ doplňuje Ondra.

Baristka v českém týmu

Přesouváme se na hotel, ke zřejmě největší odbornici na kávu v českém týmu. „Dva roky jsem pracovala jako barista,“ začíná vyprávět Barbora Pyrochtová, masérka českých biatlonistů. „Hledala jsem brigádu při studiu vysoké školy. Dřív už jsem prodávala kávu pro pražírnu, tak jsem to chtěla zkusit z druhé strany.“

Bára tak může hodnotit, jak moc rozumí Ondra s Kubou kávě. „Kluci vědí, jaké kafe koupit, co jim chutná. Mají základní povědomí o druzích kávy a jejich charakteristikách. Docela se vyznají.“

Sama si na závody vozí mlýnek a zrnkovou kávu, kterou si namele a uvaří v AeroPressu. „Je to pak filtrovaná káva. Dostanete větší množství, 150 až 200 mililitrů. Chuť není tak intenzivní, dalo by se to přirovnat k americanu, což je espresso dolité horkou vodou.“

Ani baristka občas neodmítne kávu s mlékem. „Sladit už jsem se odnaučila, ale cappuccino si dávám třeba odpoledne jako mňamku. Nevadí mi ani espresso. Dávám si kávu podle toho, jakou mám náladu,“ usmívá se bývalá sjezdařka.

Kdo vypije víc? Egil, nebo Jirka?

Dříve platilo, že nejvíc káv z českého týmu vypije trenér Jiří Holubec. Po příchodu norského kouče Egila Gjellanda má ale vážného konkurenta.

Ti dva leží na pokoji v postelích a přou se o to, kdo je největší kafař. Začínají počítat a dostávají se až k číslu 8. Jirka si získává náskok třemi kávami na snídani, Egil ho však dožene během dne. A klidně i večer. „Včera jsme si dali v 11 večer kafe a šli normálně spát,“ odmítá Nor, že by měl pak problém s usnutím.

To závodníci se trenérům rovnat nemůžou. „Dvě tři kávy je můj průměr,“ vypočítává denní spotřebu Kuba Štvrtecký. To Ondra Moravec rozlišuje, kdy je doma a kdy na cestách. „Jsem schopný nepít kafe, když je hnusné. Klidně celý týden. Pak jsem schopný vypít jich doma šest. Ráno dám dvě, dopoledne a po obědě jedno a odpoledne další dvě. Chuť vítězí nad tím, že bych na kafe byl závislý.“

Ale zpět na pokoj trenérů. Egil ukazuje na stůl, kde je velká mísa kapslí. Další jsou ještě zabalené v krabičkách. Na závody si totiž vozí kávovar na kapsle. „Jirka normálně pije instantní kávu, ale teď si někdo půjčil jeho konvici, takže pije se mnou kapslovou,“ směje se Gjelland.

„Ale doma mám automatický kávovar, podobný jako je u kluků v kamionu,“ reaguje na svého kolegu Holubec, kterého vidíte asi nejčastěji u hotelových kávovarů. Jeho volba je jasná. „Švagr mě přivedl k tomu, že nejlepší je káva bez mléka a bez cukru.“

Stejné preference má i Gjelland. „Obvykle piju černou kávu, ale dávám si do ní víc vody, takže není tak silná. Ale nedávno jsem koupil latte a i když kávu s mlékem moc nepiju, tak tahle chutnala dobře,“ říká farmář z Vossu.

Kávu neodbývá ani na své farmě, kde se moc nezastaví. „Když jsem třeba celý den v traktoru, tak si připravím ráno kávu do termosky,“ vysvětluje. To je ostatně další věc, kterou má se svým trenérským parťákem společnou. I Jirka Holubec často sedá do traktoru a je velmi zručný.

Kafe před závodem? Klidně

Naposled se vracíme na louku Huber Alm, kde jsme si vychutnali espresso s Ondřejem Moravcem a Jakubem Štvrteckým. Otázka zní: Co káva a závody.

„Já si dám kávu i před závodem, proč by ne? Dávám si ji každé ráno, je to prostě zvyk. Není to tak, že bych si nedal kávu, když se jede závod,“ odpovídá Kuba.

Ondra pokyvuje hlavou a nesdílí názor, že by káva mohla způsobit třeba obtíže při střelbě. „Úplně v pohodě si dám před závodem dvojité espresso. Neříkám pět minut před startem, ale třeba tady jsme si před sprintem a před stíhačkou dávali kafe po obědě. Kdybych to vypil pět minut před startem, tak by mi spíš vadilo, co mám v puse. Káva vysušuje.“

Ondřej Moravec si bude moct v Anterselvě vychutnat kávu před závodem ještě dvakrát. Cukr si do ní určitě dávat nebude, ale mohl by to opět osladit soupeřům. Jako třeba ve smíšené štafetě.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík