S Evou Puskarčíkovou o komplikované přípravě, trenérech demokratech a úpravě zbraně

Eva Puskarčíková půjde do sezóny poprvé v pozici nejzkušenější české biatlonistky. „Jinými slovy nejstarší,“ opáčí, když si domlouváme rozhovor, ve kterém probereme její přípravu, nemoc, trenéry i střelecké problémy.

Zůstaňme u toho, že jsi nejzkušenější. Sleduješ, že se tvá role v týmu nějak proměnila?

Já nijak nepociťuju, že jsem nestarší, za což jsem ráda. Jsme pořád stejná skupina, ve které jsme si všechny rovny. Vidím jediný rozdíl. Když vzpomínáme, tak já jdu v těch vzpomínkách mnohem dál. Najdou se okamžiky, kdy řeknu, že si něco pamatuju a holky vůbec nevědí, o co jde. Jsem ještě z té generace, která si pamatuje skromnější podmínky u biatlonu. Na druhou stranu ti starší než já zase řeknou, že si pamatují něco jiného.

V létě tě potkala borelióza. Dá se zpětně říct, jak moc to ovlivnilo přípravu?

No, v kontrolních závodech jsem úplně nezářila. Už když jsem se vracela, tak jsem cítila, že nemám takovou páru, jakou bych chtěla mít. Doufám, že je ještě čas s tím něco udělat. Sezóna je dlouhá a pokud se nepovede začátek, tak věřím, že se to postupem času zlepší. Ale ten srpen mi tam docela chybí.

Letní příprava v Letohradu

Na jak dlouho tě vyřadily zdravotní problémy z přípravy?

Měla jsem boreliózu, brala antibiotika a do toho byla ještě hodně nachcípaná. Ve finále z toho byly tři týdny nicnedělání. Bohužel zrovna v období, kdy se nejvíc makalo. Vynechala jsem několik stěžejních tréninků.

Na druhou stranu jsi asi ráda, že jsi přežila bez újmy rizikový podzim.

No, docela se mi povedlo tomu covidu ubránit. Doufejme, že budeme bojovat dál a na nikoho to nepadne. Člověk tomu úplně nezabrání, ale samozřejmě tomu nechodíme naproti.

Co tě napadlo, když sis spočítala, že budete od Idre až po Hochfilzen 47 dní mimo domov?

Já jsem byla docela v pohodě. Měli jsme na výběr a já hned řekla, že chci jet rovnou do Kontiolahti. Nechce se mi jet dolů a pak se hned vracet nahoru. Je to komplikace, jednak kvůli cestování a pak bych taky musela jít znovu na testy.

Do Kontiolahti se letos Evča podívá podruhé

Nebude hrozit ponorka?

Na severu nás zase tolik nezůstane, takže než přijede zbytek týmu, člověk si zase vyčistí hlavu. Ale nepociťuju, že bychom s holkama někdy měly ponorku. I kdyby tu všichni byli furt, tak já jsem s tím v poho. (smích)

Absolvovaly jste už třetí přípravu pod vedením Egila Gjellanda a Jiřího Holubce. Zdá se, že si všechno sedlo?

Myslím si, že spolu dobře komunikujeme a rozumíme si. Už i Egil nás daleko víc zná. Každý rok je v tomto směru hodně znát. Jen mě mrzí, že ta má nemoc narušila přípravu. Uvidíme, jak to bude vypadat v zimě.

Sehraná šestice

Oba mají dvě dcery. Myslíš, že to hraje roli v tom, jak to s vámi zvládají?

Asi jo. Myslím, že jsou z domova vycvičení. Se třema ženskýma to ani jinak nejde. (smích) Ale oni jsou demokraté. Berou to tak, že jsme dospělé a dá se s námi bavit na rovinu. Celé je to o komunikaci a já doufám, že jsme oboustranně spokojení.

V posledních pěti sezónách ses vždy o trochu zhoršila ve střelbě. Celkově jsi spadla z 87,4 % na 82,8 %. Je to něco, na co se v přípravě speciálně zaměřuješ?

Snažím se. Když budu upřímná, tak jsem se s tím teď docela prala. Po úrazu ramene jsem se vůbec nemohla srovnat do polohy. Potom jsem si nechala udělat novou bouchačku a pořád ji předělávala, protože to nebylo ono. Teď jsme zase něco změnili. Poslední měsíc dva mi to v trénincích víc sedí a střelby jsou dobré, byť kontrolní závody v Idre tomu úplně nenasvědčují. Musím přenést výkony z tréninku i do závodu.

Co se na tvé zbrani před sezónou změnilo?

Zadní část bouchačky jsme trochu vyosili do strany. Hrozně jsem ukláněla hlavu, protože se mi tam nevešla tvář. Koukala jsem do dioptru s nakloněnou hlavou. Teď už jsem v poloze přímé. Přišel s tím Egil, že by mi to mohlo pomoct. Pocitově se mi poté změně hledá poloha daleko líp. 

Pažbu máš stále nepokreslenou.

Už asi dva roky. Chystala jsem se k tomu, ale neměla jsem čas. Musela bych zbraň někam odvézt a týden ji tam nechat, což znamená být týden bez střelby. Taky jsem líná, tak ji mám přírodní. Otočila jsem to a říkám, že pažba je schválně přírodní a že je tak krásná. (smích) Stejně jsem nevěděla, co bych si tam nakreslila. Třeba tasemnici, aby to bylo něčím zajímavé.

Střelba s přírodní malorážkou

Ještě tu mám běžecké statistiky z minulé sezóny. Až do Oberhofu ses s běžeckými časy pohybovala od 15. do 33. místa. Po Ruhpoldingu, kde jsi onemocněla, ale přišel výrazný propad.

Většinou mívám nejlepší začátky sezóny a postupem času, jak je tělo unavené, to začíná být horší. Jsem ten typ, který když na týden onemocní, tak jde s formou strašně rychle dolů. Pak s tím bojuju a hrozně dlouho se vracím. Každý týden jde hrozně znát.

Takže hlavní cíl pro nadcházející sezónu: Vydržet zdravá.

Přesně tak, to je gró. Věřím, že když budu zdravá, přijdou i dobré výsledky.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík