Když závody Světového poháru řídí čeští rozhodčí. V Hochfilzenu se sešli hned tři

21. prosince, 2020

V rakouském Hochfilzenu zastupovali český biatlon nejen sportovci, ale i rozhodčí. Jako technický delegát IBU na závody dohlížel Michal Zicháček, Jan Sucharda byl rozhodčím na střelnici a Martin Holec asistentem rozhodčího na trati. Co měli Češi v Hochfilzenu ze svých pozic na starosti? A jak to, že byla v rozhodcovském sboru česká převaha?

Tři Češi v Hochfilzenu

Na začátku prvního týdne v Hochfilzenu se scházíme s Michalem Zicháčkem a Martinem Holcem. Oba jsou oblečení do kombinéz české značky Atex, která je novým dodavatelem Mezinárodní biatlonové unie. Jedeme si projet trať.

Zicháček v Hochfilzenu jako technický delegát šéfuje mezinárodním rozhodčím a vede také jury. „Zároveň jsem konzultantem organizačního výboru. Sleduji, jestli je v přípravě na závody potřeba něco zlepšit. Aby areál odpovídal pravidlům.“

Spolu s Holcem, asistentem rozhodčího na trati, se při projížďce zastavují v zatáčce zvané omega a diskutují její šířku. „Jsme v době, kdy každý bojuje se sněhem. Bylo těžké rozšířit tu jednu zatáčku. Půl metru by znamenalo dovézt sem dva náklaďáky sněhu. Nechali jsme tedy šířku zatáčky na minimu čtyř metrů,“ vysvětluje Zicháček.

Další zastávka je na střelnici, kde technický delegát organizátorům ukazuje, co bude třeba ještě upravit. Ve druhém týdnu bude na střelnici vládnout jako mezinárodní rozhodčí Jan Sucharda.

Že by se sešli tři rozhodčí z jedné země na závodě Světového poháru, to je neobvyklé. Znamená to, že má český biatlon ve světě tak silnou pozici? „Tak to úplně není,“ usmívá se Michal Zicháček. „Sešli jsme se tu kvůli covidu. Ani já, ani Honza jsme tu původně neměli být, možná ani Martin. Někteří rozhodčí na poslední chvíli odpadli a oslovovali se ti, co by mohli být dostupní.“

Technický delegát – muž pod tlakem

V Česku je pět lidí, kteří můžou jezdit jako techničtí delegáti na závody Světového poháru. Kromě tria Zicháček, Holec a Sucharda to jsou Pavel Levora a Vlastimil Jakeš.

„Ve skupině mezinárodních rozhodčích je nás víc,“ upřesňuje Zicháček. „Pak je ale další skupina technických delegátů. Těch pět je maximum, co každý národ má. A do téhle skupiny nás nominuje náš svaz.“

Navíc je zvykem, že mezi technickými delegáty jsou zástupci všech organizačních výborů, které pořádají mezinárodní závody. Tím organizátoři, u nás ti v Novém Městě na Moravě, získávají cenné zkušenosti.

Technický delegát je totiž u všeho. Před startem kontroluje přihlášky do závodů, rozpisy nástřelů nebo tréninků. Během závodu zase dohlíží na to, zda závodníci dodržují pravidla. „V případě prohřešku jako předseda svolávám jury a rozhodujeme o diskvalifikacích, penalizacích nebo kompenzacích,“ říká Michal Zicháček.

Spolu s ním jsou v jury stálý ředitel závodů Světového poháru Borut Nunar, mezinárodní rozhodčí na trati a dva zástupci týmů. Třeba v Kontiolahti tak měl na ruce zelený pásek s nápisem jury Ondřej Rybář.

Podmínkou je, aby zvolení zástupci nebyli ze stejné federace. V Hochfilzenu navíc musel technický delegát Michal Zicháček počítat ještě s jednou věcí. „Posledním závodem v Hochfilzenu je hromadný start, což trošku ovlivňuje navržení těch lidí do jury. S návrhem přichází technický delegát. Predikoval jsem, kdo tu s ohledem na hromadný start zůstane až do neděle. Jestli to třeba může být někdo z Finů. Jury jsme totiž volili na obě kola Světového poháru stejnou.“

Volba zástupců týmů se neobešla bez menších kontroverzí. „Borut dostal připomínky, že je v ženské jury italský zástupce. Na mužské jury máme Patricka Favreho od francouzského týmu, ale on je to Ital. Podle pravidel je ale rozhodující, kdo zastupuje jakou federaci,“ upřesňuje Zicháček.

Čech ve službách Mezinárodní biatlonové unie také přiznává, že cítí z pozice technického delegáta tlak. „Jak říká Borut: Nejde už jen o sport, ale zároveň o byznys. Vnímám tlak, aby rozhodnutí bylo co nejférovější. Zasahujeme v uvozovkách jako amatéři někomu do profesionálního byznysu. Spousta sportovců je totiž pod smlouvami. Snažíme se být maximálně objektivní a korektní.“

Střelnice – srdce závodu

Během závodu se po střelnici pohybuje Jan Sucharda. Mimochodem, má na sobě bundu, kalhoty a kšiltovku dalšího českého výrobce. Firma ALPINE PRO je od loňska oficiálním dodavatelem oblečení Mezinárodní biatlonové unie.

Rozhodčí na střelnici se musí ujistit, že jsou všechny terče a zařízení v pořádku, podložky a další věci správně rozmístěné. A pak dobře nastavit procesy během závodu.

„Střelnice je srdcem závodu. Rozhodčí tu má největší odpovědnost a je pod tlakem. Chce to zkušenost,“ myslí si Michal Zicháček. Rozhodčí na střelnici zapisuje, co vidí. Jaký závodník střílel na daném stavu, kolik udělal chyb.

Tyhle údaje jsou klíčové v případě, že poskytovatel výsledků SIWIDATA zaznamená něco neobvyklého. Když například závodník neobjede trestné kolo, tak se porovnají manuální záznamy od rozhodčích na střelnici a na trestném kole.

„Napočítal jsem tu na střelnici 36 rozhodčích. Každý organizátor to má trochu jinak. Třeba v Novém Městě na závody dohlíží ještě víc rozhodčích. Máme systém, že v první lajně je jeden rozhodčí na každém stavu. Tady je jeden rozhodčí na dva stavy,“ popisuje Zicháček.

Proč taková početní převaha ve Vysočina Areně? „Jeden rozhodčí na jednom stavu lépe podchytí, co závodník dělá. Když máte třeba v hromadném startu dva závodníky na jednou, tak nemůžete vidět všechno tak dobře.“

Rozhodčí na střelnici jsou místní, dohlíží na ně mezinárodní rozhodčí. Během druhého týdne v Hochfilzenu právě Čech Sucharda. Problematičtější byl první týden, jak popisuje technický delegát Zicháček. „Bylo tu trochu zmatené porovnávání střelby a trestného kola. Myslím si, že v Novém Městě máme velmi profesionální tým, který funguje rychleji než tady v Hochfilzenu.“

Ona rychlost je důležitá. Při každé nesrovnanosti se v televizní grafice u jména biatlonisty objeví hvězdička. Rozhodčí musí danou situaci ihned ověřit a zkonzultovat s trenéry. Jury nakonec rozhodne o případném trestu.

Přímo na střelnici má své úkoly i technický delegát. „Třeba ve stíhačce máme rozdělené role. Borut sleduje na kamerách nohy závodníka na startovní čáře a porovnává je s časem. Já jdu při první položce na začátek střelnice a zaskakuju za Boruta, když nestihne dojít. To se nám stalo během prvního týdne,“ vypráví Zicháček.

Proč přesně stojí na začátku střelnice? „Odpočítávám prvních 30 závodníků a tomu 31. řeknu, ať jede na stav číslo 1. Jinak se teď hodně věcí nechává na odpovědnosti závodníka. Jeho povinností je zaujmout nejbližší volný stav. Je ale efektivní říct: Tady už je plno, jeďte tam. To se dělá při všech položkách, na které biatlonisté přijíždí hromadně. Kromě první položky v masáku a ve štafetě, kde se leží podle čísel.“

Český rozhodčí v zácviku

„Půjč mi hůlku,“ volá na mě Martin Holec, když se chystám po skončení hromadného startu mužů s náhradními holemi zpátky na stadion. Na zledovatělém místě dělá český rozhodčí rýhy a do nich vsypává sůl. „Ta tak do dvou minut zareaguje a trať už nebude tak kluzká,“ vysvětluje.

Holec se v Hochfilzenu zaučuje. Je asistentem rozhodčího na trati Maxe Sängera. Američan se na závodech střídá se Slovákem Radovanem Šimočkem. Na náročnějších místech, jako je třeba Oberhof, bývají rozhodčí dva.

Pro rozhodčího z Letohradu to v Hochfilzenu není úplná premiéra. „Už jsem dělal technického delegáta na IBU Junior Cupu a byl jsem na tratích v IBU Cupu. Mám také zkušenosti z Nového Města, takže je všechno v pohodě a nijak zvlášť to neprožívám.“

Jaký úkol má rozhodčí na trati? Ve zkratce: Postarat se o to, aby měli všichni biatlonisté stejné podmínky. „Samozřejmě to nemůžeme zajistit 100%, protože biatlon není halový sport,“ ví Holec.

Rozhodčí na trati musí dobře vědět, jak který sníh reaguje na různé podmínky. Sledovat vlhkost, teplotu vzduchu i sněhu, srážky, slunce… Vědět, kdy sníh posolit, aby se rozpustil, nebo naopak ztuhnul.

Holcova mise v Hochfilzenu dopadla dobře. V novém roce už z něj bude hlavní rozhodčí. „Do Oberhofu jedu nejprve na víkend, kdy se ještě poradíme s Radem, a druhý týden tam už budu sám.“

Český rozhodčí tak má stejné přání jako všichni biatlonisté: Aby na začátku ledna v německém středisku byly dobré sněhové podmínky.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík