Adam Václavík o svém skvělém výkonu ve štafetě: „Lépe pozdě než vůbec.“

18. března, 2018

Byla to sezóna, se kterou Adam Václavík nemohl být spokojený. Ve Světovém poháru bodoval pouze 34. místem ve stíhačce v Anterselvě, na olympijských hrách v Pchjongčchangu bral 73. resp. 67 místo.  Jenže pak se postavil na poslední úsek štafety VIII. kola Světového poháru v Oslu a „jednou ranou dostal dvě mouchy“. Přitom si jednak uvědomil, že závodit umí, a zejména neuvěřitelným finišem vybojoval české reprezentaci desáté místo v Poháru národů! Čtyřiadvacetiletý rodák z Jilemnice tak mimo jiné zajistil možnost startu pěti závodníků v závodech Světového poháru pro sezónu 2018/2019.

„Myslím, že už nikdo nečekal, že bychom se v Poháru národů mohli dostat před Ukrajince. Koneckonců i mě chvíli při prohlížení výsledkové tabule trvalo, než jsem si uvědomil, co se mi povedlo. A mám ohromnou radost, že na samý závěr sezóny jsem konečně podal kvalitní výkon. Během zimy jsem si totiž opakovaně dobře rozjetý závod pokazil. Jsem rád, že takový výkon přišel. Lépe pozdě než vůbec.“   

Adame, jak se Ti nastupovalo na start s vědomím, že ve čtvrtečním sprintu jsi netrefil sedm z deseti terčů?

„Kupodivu rychle se mi podařilo na ten černý den zapomenout. Myslím, že jsem byl před startem v dobrém rozpoložení. Nastavil jsem si to v hlavě tak, že mám před sebou další závod, další příležitost, jak získat nové zkušenosti. Soustředil jsem se na sebe a na svůj výkon.“

Ležku jsi zvládl bezchybně. Vstoje jsi jednou minul. Závod měl najednou stejný scénář, jako před týdnem smíšené štafety. V Kontiolahti Ti na jeden terč nakonec nestačila ani tři dobití a běžel jsi trestné kolo. Dnes jedna rána navíc a rychlý návrat na trať. V čem byl rozdíl?

„Rozdíl byl ve mně. Ve Finsku na mě spadla deka, přestal jsem si věřit a celou položku jsem neustál. Tady v Oslu jsem měl hlavu úplně jinde. Byl jsem si naprosto jistý, že tu jednu ránu dobiji. Prostě žádný stres, žádné pochybnosti.”  

Když jsi vjížděl do závěrečného okruhu, doufal jsi ještě, že se pokusíš zlomit závod na českou stranu?

„Jakmile jsem se ze střelnice vrátil na trať, zahlédl jsem Ukrajince na konci stadionu. Jel jsem, co mi síly stačily a ve stoupání, kde jsem se k němu přiblížil, se mi zdál už trochu zlomený. A přestože i sám jsem toho měl plné kecky, dařilo se mi stále odstup zmenšovat. Vůbec jsem však neměl tušení o Italovi. Ten se přede mnou najednou objevil až v závěrečném stoupání na stadionu. V cílové rovince jsem se nejprve dostal před ukrajinského závodníka a na posledních metrech i před Itala.“

Byl jsi nejmladším členem české štafety. Ten nejstarší, Jaroslav Soukup, absolvoval svůj poslední závod kariéry…

„Pro mě byl velká čest startovat s Jardou v jedné štafetě. A jsem dvojnásobně rád, že jsem mu alespoň trochu pomohl k důstojném rozloučení s kariérou. Desáté místo je dobrý výsledek. Už teď je mi ale jasné, že Jarda nám všem bude chybět. Jako skvělý závodník i člověk.“       

 

Tomáš Hermann

Foto: Petr Slavík