Čeští biatlonisté chválí Soldier Hollow. Líbí se jim netradiční tratě i zázemí

14. února, 2019

Bylo to sice dál, ale zato byla horší cesta. Čeští biatlonisté v pondělí vyrazili autobusem z Canmore do Calgary, odtud letadlem do Minneapolis, pak znovu letecky do Salt Lake City a nakonec autobusem do Soldier Hollow. Patnáctihodinové cesty ale Češi nelitovali, americké středisko si totiž prakticky ihned získalo jejich sympatie.

Poslední zastávka Světového poháru v USA byla hodně rozpačitá. „Úroveň bych přirovnal k Českému poháru,“ glosoval Michal Šlesingr závody v Presque Isle před třemi lety, kde biatlonisty trápily úzké tratě, špatné osvětlení nebo třeba jídlo.

V Soldier Hollow, dějišti Zimních olympijských her 2002, je ale situace zcela jiná. „Tady je všechno v úplném pořádku. Stadion je taky trochu komornější, co se velikosti týče, ale bohatě dostačující. Snad nám bude přát i počasí, hrozí nám tu déšť,“ naráží Šlesingr na fakt, že mrazy z Canmore se určitě opakovat nebudou.

Pravdou je, že areál Soldier Hollow Nordic Center od roku 2002, kdy zde biatlonová elita závodila naposled, příliš změn nedoznal. Působí tak lehce staromódně a také skromně, jak zmínil Michal Šlesingr. Velké tribuny po vzoru evropských stadionů byste tu hledali marně. „Ale je to moc hezký areál. Zatím se mi zdá, že je i po organizační stránce všechno zvládnuté,“ líčí své první dojmy Markéta Davidová.

Biatlonisté si zároveň chválí i dobře připravené a dostatečně široké tratě. „Líbí se mi. Zdají se lehké, ale skutečnost bude nejspíš jiná. Vzhledem k nadmořské výšce tu není moc kyslíku,“ připomíná Davidová průměrnou výšku 1690 metrů. Nejvyšší bod se dokonce nachází v 1793 metrech.

„Trať mi taky připadala hezká,“ souhlasí Michal Krčmář. „Ale když jsem si ji zkusil projet rychle, tak jsem zjistil, že nebude tak jednoduchá. Jednak kvůli nadmořské výšce a pak také kvůli nepříjemným stoupáním. Bude to hodně bolet, i když sobota a neděle budou lepší. To se nepojedete jeden kopec, který je asi nejtěžší.“

Areál má ještě jedno specifikum. Tratě se vinou po pláních za střelnicí a z jednoho místa je tak vidíte téměř celé. Markéta Davidová oceňuje i to, že místní při tvorbě tratí zrovna netroškařili. „Je tady spousta variant okruhů, takže nemusíme na tréninku kroužit pořád dokola. Myslím, že to tady může být super i na trénování v létě.“ To můžou potvrdit američtí biatlonisté, kteří v létě místní asfaltovou dráhu využívají velmi často.

Zatímco areál v Soldier Hollow patří mezi ty skromnější, tak hotel, ve kterém bydlí prakticky všechny týmy, je megalomanský. „Ani po dvou dnech si nejsem 100% jistá, že odbočuji správně. Zamotanější hotel jsem snad ještě nezažila,“ dává Eva Puskarčíková nahlédnout do hotelu s nekonečnými chodbami.

Když už ale Češi trefí do jídelny, ve které se schází s ostatními týmy, tak si pochutnají na dobrém jídlu. Těstoviny, rýže nebo salát, k tomu třeba dva druhy masa. A také nějaká americká specialita, ve středu to byla malinová barbecue omáčka. „Vaří nám tu opravdu dobře. Před těmi lety v Presque Isle jsem týden jedla špagety s kečupem. Tady mi jídlo sedí mnohem víc,“ chválí místní kuchaře Puskarčíková.

Na stadionu nechybí ani typické americké dobrůtky: Donuty, sladké koláčky, burákové máslo, chipsy nebo kola. O sladkou odměnu po závodě je tak postaráno.

Soldier Hollow se zdá být pro biatlonisty láskou na první pohled, která ale bude muset projít těžkými zkouškami v podobě závodů. Třeba dnešním valentýnským sprintem žen.

 

Karel Halberštádt

Foto: Petr Slavík