Lysebotn Opp? Jeden z nejtěžších závodů v kariéře, přiznala Horká. Výkon ji překvapil

01. srpna, 2019

Brutální výjezd kopce Lysebotn Opp zvládla nejlépe z českých reprezentantů. Ludmila Horká odstartovala Blinkfestivalen 16. místem v 7,4 kilometru dlouhém stoupání z úrovně moře až do 640 metrů. Mezi biatlonistkami byla dokonce čtvrtá. Jaké jsou její dojmy z náročného závodu? Můžeme čekat zlepšení i v její slabší disciplíně, tedy ve střelbě? A jak dopadly státnice? Dočtete se v následujícím rozhovoru.

 

Startovala jste s vysokým číslem 71. Byl to na začátku závodu velký problém?

Byl to jeden z největších problémů, které jsem v tom závodě měla. Startovala jsem z osmé řady a přede mnou bylo 70 holek. První kilometr se jelo ve vlaku a nešlo moc předjíždět. Byl prostor pro dvě závodnice vedle sebe. Navíc silnici křížily dva přechody pro krávy, což byly složitější úseky. Možná ten čas mohl být ještě o trochu lepší, ale s tím se nedá nic dělat. Musela jsem se s tím poprat.

Jak se Vám celkově líbil závod Lysebotn Opp?

Moc se mi nezalíbil. (smích) Byl to jeden z nejtěžších závodů, které jsem kdy jela. Kilometry vůbec neubývaly, bylo to opravdu náročné.

Lída Horká si při Lysebotn Opp hodně zapředjížděla

Na druhou stranu jste byla čtvrtou nejrychlejší biatlonistkou. To je hezká vzpruha v přípravě, ne?

Je to velká vzpruha vzhledem k tomu, že jsme tady měly v pondělí jeden z nejtěžších tréninků a já ho ani nedokončila. Myslela jsem si, že jsem na tom hůř než dřív. Dnešní výkon mě proto mile překvapil.

Na soustředění v Novém Městě na Moravě se Vám na střelnici zvlášť věnovala trojice Egil Gjelland, Kateřina Emmons a Vlastimil Vávra. Můžeme tedy očekávat i střelecké zlepšení?

No, to uvidíme. Snažíme se pro to dělat maximum. S Katkou jsem začala spolupracovat až v tom Novém Městě a vracíme se spolu do střeleckých začátků. Když jsem začínala s biatlonem, tak jsem absolvovala takový rychlokurz a některé důležité věci mě minuly. Proto jsme se s Katkou vrátily na začátek, jdeme krok po kroku, pilujeme ty nejdůležitější věci a s Jiříkem a Egilem to pak praktikujeme na trénincích. Oba trenéři dělají maximum pro to, abych se zlepšila. Ale nedokážu to slíbit. Zatím je to jak na houpačce, občas to jde a občas ne.

Takhle vypadal střelecký dril v Novém Městě na Moravě

Vedle střelby jste na jaře bojovala i se školou. Jak to dopadlo?

Konečně jsem se dohrabala ke státnicím na Masarykově univerzitě v Brně a ty dopadly nadmíru dobře. Takže je ze mě bakalářka v oboru Regenerace a výživa ve sportu. Teď mě čeká navazující magisterské studium v oboru Kondiční trénink a aplikovaná kineziologie.

 

Karel Halberštádt

Foto: Petr Slavík a Jiří Holubec