Národní symbol na pažbě? Jasná volba, říká český lev Michal Krčmář

19. prosince, 2018

Nový olympijský cyklus, nové cíle a také nový design pažby. Stříbrný medailista z Pchjongčchangu Michal Krčmář zvolil jako správný vlastenec motiv lva, kterého mu vyřezal Josef Šemberk, švagr sportovního ředitele Ondřeje Rybáře. O nádech národních barev se zase postaral Roman Vítek. Nová pažba Krčmářovi opravdu sedla, o čemž svědčí jeho prozatímní 90,5% úspěšnost střelby.

Věděl jsi hned, co chceš mít na pažbě? Třeba hokejoví brankáři si dávají celkem záležet s výběrem motivu pro masku.

„Když jsem viděl draka na Šipulinově pažbě, tak jsem si říkal, že by bylo hezké mít něco podobného, ale českého. Mám rád, když jsou na kombinéze nebo třeba na té pažbě národní symboly. Napadl mě tedy lev. Původně jsem chtěl toho ze znaku, ale ten by se těžko vyřezával do dřeva. Kompromisem tedy byl normální lev a zapojení národních barev.“

Provedení tvé pažby je ale jiné než u Šipulina.

„Navrhoval jsem, že budu mít lva vepředu jako Šipulin, ale Ondra Rybář mi říkal, ať se odlišíme a zkusíme to dát dozadu. To se mi líbilo, ale šlo mi hlavně o funkčnost. Museli jsme nejprve vyzkoušet, jestli mi to nebude vadit při střelbě. Nevadilo, a tak jsem měl o podobě pažby jasno.“

Byl jsi přímo u výroby pažby?

„Byl jsem u tvorby úchopů. Pro mě je stěžejší, aby mi pažba padla do ruky. To že je tam lvíček, to už je kosmetická záležitost. To se řešilo až na konec. Nejvíc času jsme strávili tím, že jsme vyřezávali úchopy a řešili technickou stránku. Lvíčka už si Pepa Šemberk, který nám pažby vyřezává, dělal sám. Průběžně mi ale posílal fotky.“

Kdo všechno se na konečném vzhledu pažby podílel?

„O barevné provedení pažby se tradičně postaral Roman Vítek. Můj lvíček má třeba hřívu v národních barvách, což Roman dělal ručně štětcem. Vyhrál si s tím, je vidět, že ho to baví. Když to vezmu jako celek, tak se na tvorbě pažby podíleli Ondra Rybář, Ondra Moravec a právě Pepa Šemberk s Romanem Vítkem. Na všech bylo vidět, že tu práci mají rádi. S takovými lidmi je radost spolupracovat.“

Říkáš, že ses inspiroval u Šipulina. Pokukuješ tedy po ostatních?

„Více méně všichni sledujeme, jaké má kdo úchopy, jak jsou pažby vyřezané a co můžeme zlepšit. Třeba Ondra Moravec před čtyřmi lety odhalil, že se úchopy na stojku přibližují víc k tělu. Viděl to u nějaké Norky, sám to vyzkoušel a zjistil, že má díky tomu stabilnější polohu. Podobné vychytávky si pak předáváme v celém českém týmu. Je to podobné jako u trenérů, kteří zase sledují techniku běhu těch nejlepších lyžařů.“

Jak se ti líbí jednorožčí pažba, co má Markéta Davidová?

„To je hodně extravagantní pažba, ale zase je zajímavá. Osobně úplně nejdu po extravaganci, spíš sahám po těch symbolech. K Makule mi ale úplně sedí, u Verči Vítkové nebo Lucky Charvátové bych si ji asi představit nedokázal (smích). Nefungovalo by to jako celek.“

Projevuje se tvé vlastenectví i jinak než vyobrazením národních symbolů na pažbě? Nejezdíš třeba během mistrovství světa v hokeji s vlaječkami na autě?

„Jednou jsem měl vlaječku na okýnku, ale tím, jak jezdím často po dálnici, tak to není moc praktické (smích). Ale když se třeba hraje hokej, tak si na sebe klidně i doma vezmu hokejový dres, sedím na gauči a fandím. A je jedno, o jaký jde sport, může to být klidně fotbal nebo házená. Na olympiádě sleduji snad každý sport, kde závodí naši. Pro mě je velkou poctou, že můžu Českou republiku reprezentovat.“

Už přemýšlíš o tom, co si dáš na pažbu příští sezóně?

„To vůbec ne. Jsem teď v téhle sezóně a až na posledním Světovém poháru budu přemýšlet o tom, co bude dál. Vyhodnotím si, jak mi pažba sedí, jestli bude třeba něco měnit. Během dubna a května budeme hodně pracovat s Katkou Emmons, a tak se třeba do pažby bude zasahovat víc. Nad designem nepřemýšlím. Pokud nebude ta zbraň vyloženě opráskaná, tak bych s ní klidně pokračoval i dál.“

Autorka biatlonového blogu Biathlon23 se pravidelně závodníků ptá, zda mají svou zbraň pojmenovanou. Tak se tě musím zeptat také.

„Nemám ji pojmenovanou. Ani nevím, že by jí někdo u nás v týmu nějak říkal. Na pažbě nám samozřejmě hodně záleží, takže jsme třeba při nakládání do auta maximálně opatrní. Staráme se o ni, ale že bychom se s ní mazlili a hladili ji, to zase ne (smích).“

 

Karel Halberštádt

Foto: Petr Slavík