Ondřej Moravec trénuje po nemoci s týmem v Norsku. Proč měl dva dny kocovinu?

24. července, 2019

Po více než dvou měsících trápení může Ondřej Moravec vyslovit naději. „Pocitově už mohu trénovat. Jsem v mnohem lepším rozpoložení fyzickém i psychickém než před několika týdny.“

Od poloviny května pro něho byla fyzická zátěž tabu. Mohl za to cytomegalvirus, který napadl jeho organismus a projevil se zánětem jater. Ovšem v závěru minulého týdne na soustředění v Letohradě od sportovního ředitele Českého svazu biatlonu Ondřeje Rybáře slyšel: „Odletíš s námi na přípravu do Norska!“

Sám k tomu dodává: „Můj zdravotní stav, moje pocity i můj nejbližší trénink jsme s ´Rybisem´ detailně probrali a být s týmem nám vyšlo jako nejlepší varianta.“

Na jednu stranu se do Norska hodně těšil, na druhou měl smíšené pocity. „Ze sportovního hlediska je to dobře. Vím, že i mentálně mi pobyt s týmem pomůže. Ale poslední měsíce jsem byl hodně doma, vlastně nejvíce za celou kariéru. Udělal jsem spoustu práce kolem baráku a zvykl jsem si být s rodinou. Ta mi bude chybět nejvíce.“

Během pauzy nezahálel ani po sportovní stránce. Mohl však jen dělat věci, které nepřinášely žádnou fyzickou zátěž. Proto střílel, střílel a střílel. Trénoval sám, s klubovými trenéry v Letohradě nebo vyrazil do Jablonce nad Nisou za Ondřejem Rybářem. Zaměřoval se na rytmus střelby.

„Získat vstoje pár sekund, to je ohromný risk. Ale vleže, věřím, se mi to může podařit. Tam střílím položku obyčejně za půlminuty a více. A to je strašně moc. Pokud bych se dostal na 22-24 sekund, a to je nějakých osm deset sekund na položku, byl bych opravdu spokojený. Snažím se pracovat tak, abych zrychlení zvládl, a přitom se ještě nedostal do risku.“

Během střeleckého drilu. “Věřím, že nacvičené mechanismy přenesu i do střelby po zátěži,” říká Ondra

V tréninku se vždy věnoval pouze jedné položce. „Buď jsem střílel ležku anebo stojku.“ Proč? „Kvůli koncentraci. Stejně tak jsem se držel i pravidla vystřílet maximálně 100 nábojů. I potom totiž koncentrace upadá,“ vysvětloval svůj přístup. Během několika tréninků dokázal například sestřelit 423 terčů za sebou! „Zatím z toho mám dobrý pocit. Věřím, že mechanismy, které jsem se naučil, budu schopen udržet i při zátěži.“

Ví, že fyzická příprava ho nyní bude hodně bolet. „Dva a půl měsíce bez pohybu jsou dva a půl měsíce bez pohybu. Tělo mi zrosolovatělo. Musím nejprve získat základní objemovou kondici – vytrvalost a sílu. Takže vlastně i v tom Norsku budu hodně trénovat sám, jinak než ostatní kluci a holky. Alespoň se však se všemi budu potkávat.“

Polévkové vývary jsou povoleny

Před cestou do Norska ho ještě čekala jedna náročná procedura. Dieta. V jídelníčku měl po pět dnů jen vývary se zeleninou, čaje, oleje. „První dny byly strašné. Tělo mi nejprve úplně ochablo. Pak jsem po dva dny prožíval něco jako kocovinu… až čtvrtý den jsem mohl jakž takž fungovat a dělat doma opět normální věci.“

V pondělí pak usedl do vlaku směr Praha a na letišti Václava Havla se připojil k týmu.

Uvědomuje si, že ještě nemá vyhráno, ale je přesvědčený, že už vykročil na správnou cestu. Na cestu, na které bude dobré zdraví opět jeho vítaným průvodcem. Léky už mohl přestal užívat. „Vystačím si s produkty založenými na přírodní bázi.“ Omezil také potraviny s vysokým obsahem bílkovin. „Třeba ty živočišné si dám jen tak jednou týdně. Jsou totiž pro játra velkou zátěží,“ podotýká. Bude i pod pravidelným dohledem lékařů a navíc se bude hlídat i sám. „Mnohé dnes už umím poznat z vlastních pocitů,“ uzavírá s nadějí v hlase.

Úsměv na závěr. Ondřej Moravec se vrátil k týmu

 

 

Tomáš Hermann