Půl dne v letadle a velký časový posun. Češi odcestovali na zámořskou tour

03. února, 2019

Čeští biatlonisté si „užívají“ neděli na cestách. Již časně ráno vyrazili z Jablonce nad Nisou na dlouhou trasu, jejíž cílovou destinací je kanadské Canmore. Tedy středisko, které bude hostit sedmý díl Světového poháru. Následný přesun na další štaci elitního seriálu už bude přeci jen snazší, závodit se bude v americkém Soldier Hollow.

 

Celý den na cestách

Ve 3:00 odjezd z Jablonce nad Nisou do Prahy.

V 6:00 odlet z Prahy do Amsterdamu.

V 7:40 přílet do Amsterdamu a následné čekání na odlet do Calgary ve 12:50.

Ve 21:50 našeho času a ve 13:50 místního času přílet do Calgary.

Zhruba 2,5 hodiny trvající přesun z Calgary do Canmore. Již po silnici.

Takhle nějak vypadá nedělní program českých biatlonistů a členů realizačního týmu, kteří míří na zámořské závody Světového poháru. Nejprve do kanadského Canmore a o týden později do amerického Soldier Hollow.

Již zkušeným cestovatelem je Michal Šlesingr. Cestu za závody do Severní Ameriky nebo Asie podnikl během své kariéry osmkrát. „Letím už podeváté? No těbůh,“ překvapí Šlesingra vysoké číslo.

„Samozřejmě je to náročné. Trochu to člověka vycucne, ale pořád to nějak přežívám,“ říká k dlouhým cestám zkušený biatlonista, který právě dnes slaví 36. narozeniny.

Eva Puskarčíková souhlasí. „Bolí mě nohy, bolí mě zadek. Nevím, co mám dělat,“ popisuje 28letá závodnice své cestovní útrapy. „Stejné je to ale asi i u ostatních,“ dodává.

Výbava na cesty: Knížky, filmy, polštářky i roušky

Čeští reprezentanti stráví dohromady v letadle 11 hodin, což je hodně dlouhá doba. Jak si zkrátí čas? „Filmy a knížka, to je klasika. Snažím se toho i dost zaspat,“ říká Veronika Vítková. Podobné plány má Michal Krčmář. „Mám rozečtenou knížku Wayna Gretzkyho. Pak mám rozkoukaný seriál Kravaťáci. Uvidím, na co bude chuť.“ Michal Šlesingr občas využívá čas v letadle ke kódování webů nebo aplikací, u Evy Puskarčíkové je zase aktuální učení.

Právě Puskarčíková je pověstná tím, že si na cesty bere i další vychytávky. Nafukovací polštářky, krytky na oči nebo roušky. „Nafasovala jsem je u strejdy doktora. Létám zásadně s nimi po tom, co jsem si jednou z cestování odnesla zápal plic,“ vysvětluje česká biatlonistka.

„Mně polštářky nepomáhají, stejně mi padá hlava,“ říká zase Krčmář. Nijak zvlášť se do letadla nevybavuje ani Šlesingr. „Snad jen nějakými pohodlnými tepláky.“

S časovým posunem pomůžou i prášky na spaní

Čeští biatlonisté dorazí do Canmore v neděli vpodvečer tamního času. Pondělí, úterý a středu budou mít na aklimatizaci, ve čtvrtek už je čekají vytrvalostní závody.

„Když se letí na větší závody, tak probíhá delší aklimatizace. Teď to bude docela narychlo, ale zase to bude pro všechny stejné. Musíme se s tím poprat,“ poukazuje Veronika Vítková například na minulý rok, kdy si Češi před olympiádu v Pchjongčchangu vložili ještě soustředění v kazašském Almaty.

„Během cesty se snad dokážu trochu přetočit na jejich čas,“ věří Vítková. Podobný plán má Michal Krčmář, který si proto bude hlídat spánek v letadle. „Dám si maximálně tři hodinky. Chci do Canmore přiletět unavený, abych hned naskočil na jejich čas a večer šel normálně spát.“

O to se bude snažit i Eva Puskarčíková. I s pomocí prášků na spaní. „Ty budou potřeba. Nevím, jestli už během cesty, ale rozhodně pak v Canmore.“

A co cestovatel Michal Šlesingr a překonávání časových pásem? „Cestování na západ většinou snáším líp. Možná je to tím, že jsem sova. Vydržím déle vzhůru a pak si přispím.“

Cesty do zámoří se z tohoto hlediska nebojí ani Krčmář. „Většinou jsem se s časovým posunem rychle srovnal. Určitě je pro mě lepší, když se letí tam. Návrat do Česka je horší.“

Krásné Canmore a neznámé Soldier Hollow

Zámořská tour začíná biatlonistům v kanadském Canmore, kde se Světový pohár konal před třemi lety. Veronika Vítková a Michal Krčmář navíc mají středisko načtené i z Mistrovství světa juniorů 2009.

„Canmore je nádherné místo, co se týká hor a přírody. Panuje tam pohoda, nikdo nikam nespěchá. Nedivím se, že se tam usadilo dost Čechů. Jen je tam občas trochu zima,“ naráží Krčmář na více než 20 stupňové mrazy, které slibuje předpověď počasí pro nadcházející dny. „Škoda, že je to tak daleko. Bylo by to ideální místo na soustředění,“ zalituje trochu český reprezentant.

Týden po Canmore čeká biatlonisty dosud neprobádané americké středisko Soldier Hollow. „Když už musíme do té Ameriky letět, tak jsem ráda, že se podívám někam, kde jsem ještě nebyla,“ povídá Eva Puskarčíková.

Pravdou je, že biatlonisté poznají hlavně střelnici a tratě. „A možná ještě nějaký obchod, kde si koupíme něco k jídlu,“ směje se Krčmář. „Ale těším se na ten areál, bude to zase něco nového.“

Světe div se, premiéra v Soldier Hollow čeká i Michala Šlesingra, který si ve Světovém poháru kroutí 18. sezónu. „Jsem zvědavý, jak to tam bude vypadat. Viděl jsem to jen v televizi, když tam byla v roce 2002 olympiáda,“ vzpomíná Šlesingr na poslední velkou biatlonovou akci, kterou středisko ve státě Utah hostilo.

Právě díky olympijské minulosti nemá nejzkušenější člen české reprezentace ze staronového areálu obavy. „Je to trochu jistější, než když jsme minule byli v Presque Isle. Tam byly úzké a ještě k tomu špatně osvětlené tratě. Úroveň bych přirovnal k Českému poháru. A to nepatřím k těm, kteří by si potrpěli na nějaké megastadiony.“

Megastadiony typu Vysočina Areny biatlonisty v Canmore a v Soldier Hollow opravdu nečekají. Ale letos snad nehrozí, že by se černé kombinézy českých reprezentantů měly ztratit v americké tmě.

 

Karel Halberštádt

Foto: Petr Slavík