Trenér roku Tomáš Holubec: Hlavní je, aby děti ten sport bavil

02. června, 2019

Od roku 1999 do roku 2012 sbíral Tomáš Holubec nepřetržitě body do hodnocení Světového poháru. V roce 2004 byl ve sprintu na Mistrovství světa v Oberhofu jedenáctý, ve SP se dostal ještě o dvě příčky výš a byl také u štafetového vítězství v Hochfilzenu 2000. Nyní 43letý rodák z Jilemnice předává své zkušenosti jako trenér mladých biatlonistů. A slaví úspěchy. Jeho svěřenci Tereza Voborníková a Jakub Kocián získali medaile na letošním Mistrovství světa juniorů v Osrblí, Vítězslav Hornig se zase začal výrazněji prosazovat v IBU Cupu. S Tomášem Holubcem jsme si povídali na galavečeru Biatlonista roku 2019, na kterém si převzal trofej pro nejlepšího trenéra.

Když jste skončil sportovní kariéru, měl jste hned jasno, že se dáte na tu trenérskou?

Úplně ne. Když sportovec skončí, tak se trochu hledá. Rok jsem byl servismanem, připravoval jsem závodníkům lyže i na olympiádě. A v Soči se to zrovna velmi povedlo. Pak se naskytla možnost trénovat mládež v místě bydliště. Jsem rád, že jsem tu nabídku přijal, práce mě baví. Na rovinu řeknu, že bych si asi netroufl hned trénovat dospělé, ale u těch dětí je to jiné. Vidíte u nich velkou radost z výsledků, u dospělých je to víc o nervech. Na to se ještě necítím, ale s mladými mě to moc baví.

Už jste získal jako trenér nějaké zkušenosti, takže můžete porovnávat, co je náročnější. Trénovat, nebo závodit?

Závodění je lehčí v tom, že sportovec má od trenéra a dalších lidí v týmu všechno připravené. Teď jako trenér mám na starosti spoustu organizačních věcí. Ještě v deset večer třeba řeším papírování. Takže jsem to poznal i z druhé strany. Jako závodník někdy trochu nadáváte na trenéry, ale ti to taky nemají jednoduché. Samozřejmě závodník musí makat a od něj se čekají ty výsledky. Ale z hlediska organizačních věcí to má daleko těžší trenér.

Už jste zmínil, že jste přijal nabídku tnénovat v domovské Jilemnici. V čem tam Vaše práce spočívá a o jaké závodníky se staráte?

Jilemnice je jedním ze čtyř Sportovních center mládeže v republice a já jsem jeho vedoucím. Ve sportovním centru máme sportovce hlavně od 15 do 19 let, většina z nich studuje na místním sportovním gymnáziu. Čili o tuto věkovou kategorii se v Jilemnici starám.

Trenér roku Tomáš Holubec při rozhovoru s moderátorkou Adélou Elbel

Přípravě mladých biatlonistů asi dost pomohla rekonstrukce areálu v Jilemnici…

Samozřejmě. S biatlonovým boomem nám přibylo nejen v Jilemnici hodně dětí. Kdybychom neměli nový areál, tak bychom to asi dál nezvládali. Rekonstrukce nám tedy hodně pomohla.

Býval jste jako biatlonista vyhlášeným střelcem. Je tedy střelba to, na co kladete u svých svěřenců velký důraz?

Doufám, že je to znát. Když se podíváme na sportovce, které jsem vedl a kteří teď přešli do juniorských kategorií, to jsou třeba Terka Voborníková, Víťa Hornig nebo Kuba Kocián, tak ti patří mezi výborné střelce. Něco jsem jim tedy asi dokázal předat. Ale moje hlavní motto u dětí je, aby je ten sport bavil. Mám radost, když sportovec po tréninku přijde a řekne: Trenére, dneska to byl parádní trénink, moc se mi to líbilo. Většina v tomto věku ještě neví, jestli bude sport dělat profesionálně. Proto chci, aby je ten sport především bavil.

Jste jako trenér mládeže přímo u zdroje, tak se Vás zeptám: Jaká je budoucnost českého biatlonu?

Můžu srovnávat i s dobami, kdy jsem sám byl mladý. Myslím, že biatlon má velmi talentované sportovce, kteří to v dalších letech potáhnou. Biatlon jako celek jde správnou cestou a mládež máme výbornou. Jsem přesvědčený, že třeba za čtyři roky naši mladí biatlonisté dokážou zastoupit generaci Ondry Moravce a Gábiny Koukalové a budou schopní se prosadit do užší světové špičky.

 

Karel Halberštádt

Foto: Miloš Lubas, archiv Tomáše Holubce