Český Biatlon Český biatlon | CZECH BIATHLON UNION

Viessman
Hame
PSG
BMW
Meopt
DB Schenker
Alpine
Atex

Jsem ve vzduchu rád, říká (skoro)pilot Šlesingr po prvním sólo letu

Mít tak křídla jako pták… Slabost Michala Šlesingra pro adrenalinové sporty je známá. Tyto aktivity většinou spojuje to, že se odehrávají ve vzduchu. Tak jako jeho nejnovější kousek: První sólo let ultralehkým letadlem.

Jaké bylo jeho „letecké poprvé“? Co dalšího by si rád vyzkoušel? V rozhovoru s českým reprezentantem jsme se vrátili i na zem, a tak se dozvíte třeba to, jaký dojem na něj udělal nový trenérský tandem. Ha, tandem. A zase jsme ve vzduchu.

Letěl jsem 200 km/h

Na sociálních sítích jste se pochlubil fotkou z kokpitu letadla. Co to bylo za stroj a kde jste s ním letěl?

„U nás v Žamberku jsem si začal dělat pilotní kurz. Jde o ultralight (ultralehké letadlo) české značky Bristell. Konečně jsem pokročil ve svých letech s instruktorem k tomu, že mě čekají nějaká sóla (lety bez instruktora) a nácviky všemožných situací. Už je to větší sranda.“

Byl srandou i ten první sólo let?

„Já jsem ve vzduchu rád, takže jsem byl spokojený. (směje se) Kdykoliv můžu někam letět, tak jsem happy. Když už má člověk něco nalétáno s instruktorem, tak ví, která bije. Nedá se už ani moc mluvit o adrenalinu. Létání je spíš o koncentraci. Užil jsem si to.“

To musím zvládnout sám, na to snad sílu mám

Co tomu předcházelo, abyste mohl sám usednout sám do letadla?

„Mám odlétáno zhruba 13 až 14 hodin. Pro získání pilotního průkazu musíte nalétat sólové lety, pak jsou tam navigační lety s instruktorem, nakonec je musím zvládnout i sám. Teď jsem někde za půlkou.“

Jakou nejvyšší rychlostí jste letěl a v jaké největší výšce?

„Nejvíc jsem letěl asi 200 km/h. To letadlo má určité limity, jinak se letí v ideálním počasí a jinak v horších podmínkách. U stroje, se kterým létám, je optimální rychlost 180 km/h. Výšky jsou různé. Zatím se držím do 1,5 km. Nic extra, ale stačí mi to.“

Měl jsem hlavu jako rajče

Stihl jste po sezóně i jiné adrenalinové libůstky?

„Zatím jsem si byl jen jednou zaskákat na letišti, abych si to trochu připomněl a vyhnal z kombinézy pavouky. Padák mám připravený a až bude volný prostor, tak s kamarády vyrazíme někde na skálu.“

Nejbližší plán je jaký?

„Příští týden máme v Jablonci testy, budou až do pátku. V sobotu už máme volno a zrovna bude v Žamberku letecký den. Kdo je z okolí, ten se může přijet podívat. Hlavním lákadlem bude akrobatické vystoupení Martina Šonky. Já si půjdu aspoň skočit, abych si trochu vypláchl dutiny.“

Letecká akrobacie, jakou předvádí Martin Šonka, vás neláká?

„Manželce jsem dal k narozeninám právě let s Martinem, takže ho zrovna uháním. Chtěl bych být u toho. Já už to mám za sebou a je to silný zážitek. Martin mi záměrně nakládal. Člověk při tom přetížení cítí, že má hrozně těžkou hlavu, krev se mu žene do nohou. Chvílemi toho bylo i na mě moc, říkal jsem si: Ty vado, to je zbytečný. Když jsem se pak viděl na kameře, tak jsem měl hlavu jak rajče. Měl jsem pocit, že praskne. Je to pro drsný chlapy. A pro drsný holky samozřejmě.“

A je nějaký jiný sport pro drsné chlapy, který byste si chtěl vyzkoušet?

„Drsný je base jumping. Chtěl bych vyzkoušet paragliding, ale aby to člověk mohl dělat bezpečně, tak se tomu musí hodně věnovat. Já na to čas nemám, uvidí se po skončení kariéry. Jinak už mám vytvořený okruh oblíbených aktivit, většinou ve vzduchu, a ty mě uspokojují.“

Někdo rád na skály leze, Michal z nich raději skáče

Máte v českém týmu někoho, kdo sdílí vaše nadšení pro adrenalinové sporty? Kdo by třeba s vámi sedl do letadla?

„Abych mohl někoho do letadla vzít, tak budu muset nalétat ještě další hodiny. Ale myslím si, že pak se mnou bude chtít létat každý. Jak jinak. (směje se)“

Kdo by měl právo prvního letu?

„Vzal bych dceru Viktorku. Ta už se teď těší, že mi bude dělat navigátorku.“

Říkal jste, že v letadle adrenalin necítíte. Co ale při jiných adrenalinových sportech? Dá se to srovnat třeba se střelbou o medaili?

„Je to něco úplně jiného. Když stojím na skále, před seskokem, tak tam je největší adrenalin. Mám z toho respekt, trochu strach. Ta obava je spojená s pudem sebezáchovy a to je něco jiného, než když střílíte o výsledek. Ale když už se odrazím, tak strach ustoupí a začnu fungovat úplně automaticky. Mám sice jen pět vteřin do otevření padáku, ale jsem tak koncentrovaný, že mi ten čas připadá mnohem delší.“

Anders už nás cepuje

Vraťme se zpět na zem. Vynechal jste šampionát na kolech. Co vás trápí?

„Na soustředění v Jilemnici jsem měl zvýšené hodnoty při odběrech. Cítil jsem únavu, která ustupovala, ale ne úplně. Když vezmu kolečkové lyže, běh a kolo, tak je pro mě nejhorší právě to kolo. Trenéři nechtěli, abych se v té únavě dál plácal a rozhodli se, že mi nebudou přikládat.“

Když mluvíte o trenérech… Jaké máte dojmy z nového dua Zdeněk Vítek a Anders Bratli?

„Je to trochu něco jiného. Za Zdendu jsem ale rád. Z mého pohledu patří mezi nejlepší české trenéry. I Anders do toho dobře zapadl. Na rozdíl od Egilla, se kterým jsem ještě závodil, jsem se s ním neznal, ale první dojem je pozitivní. Už nás cepuje ohledně techniky běhu, přinesl i něco z Norska. Můžeme z toho profitovat.“

Jak se vůbec trenéři dívají na vaše adrenalinové libůstky? Nezakazují Vám je?

„Já jsem se jich neptal. Tyhle věci dělám už dlouho, všichni to vědí. Nikdy jsem se při tom nezranil. Dělám věci s rozmyslem. Nejsem ten typ člověka, který by vrazil mozek do cyklotašky a pustil to dolů. (směje se). Myslím, že u nich mám důvěru, ví, že dbám na bezpečnost.“

 

Karel Halberštádt, Biatlonmag.cz

Foto: Instagram Michala Šlesingra

Fanshop

SP Biatlon 2018

Hamé superstřelec

Facebook