O druhém světovém titulu juniorky Terezy Voborníkové a druhé hymně nehymně

28. února, 2022

Stála v americkém Soldier Hollow na nejvyšším stupínku, už podruhé. Sledovala českou vlajku a cítila hrdost. Je znovu juniorskou mistryní světa! Po sprintu vyhrála i stíhací závod. A opět jí zahrají českou hymnu, skladbu, která nezní na počkání. Dojemná situace se ale proměnila ve frašku. Nejprve údiv, pak úsměv a taky chvilková bezmoc. Vždyť to není česká hymna!

Pořadatelé se omluvili a omyl napravili. „Na podruhé už vše dobře dopadlo, ale ty emoce se už rozutekly někde po Utahu,“ povzdychla si dvojnásobná juniorská mistryně světa Tereza Voborníková.    

S čistou hlavou do finiše

Druhý titul doslova a do písmene vydřela. „Udělala jsem tři chyby, a to bylo opravdu hodně,“ připustila. Situaci ale napravila v pravou chvíli a stylem velké závodnice. „Poslední položku jsem zvládla, protože jsem na ni přijela s čistou hlavou.“ Chtěla se vyvarovat a zbrklostí ze druhé a třetí položky. „Taky mě trochu uklidnilo, když jsem slyšela, že obě soupeřky přede mnou už chybovaly.“ To byla motivace!

Zničující závěr

Závěrečný okruh ji nesmírně bolel. „Upřímně, vůbec jsem nečekala, že Hannah (Italka Auchentallerová, pozn.) pojede ten závěr tak výborně. Překvapila mne a donutila mě ze sebe vydat snad víc, než na co jsem měla. Opravdu mi to vůbec nechutnalo, bylo to až zničující.“

Těšení na štafetu

Proto se teď těší na dva dny volna, které program světového šampionátu juniorkám nabízí. „Věřím, že ještě nějaké síly posbírám a s holkama si uděláme radost ve štafetě. Všechny se na nic moc těšíme!“  

Hurá domů!

A pak už konečně, po téměř dvou měsících, hurá domů! “Jéžiš, jak už se těším! Na všechny a na všechno. Na rodinu, na přítele, na našeho psíka, který je takový mazel… A taky, a to hodně, na naši českou kuchyni!“ Její cesta kolem světa přes Peking a Soldier Hollow pak bude definitivně u konce.

Tomáš Hermann

Foto: Jana Mrákotová a IBU / Björn Reichert/Bhoto.de