V Česku se rozjíždí para biatlon. Je skvělé být toho součástí, říká mladá lyžařská šampionka

10. července, 2025

Biatlon se dál otevírá sportovcům s handicapem. Miroslav Motejzík se v únoru stal prvním českým účastníkem Světového poháru v para biatlonu a brzy ho můžou následovat další. Velkou nadějí je sedmnáctiletá Simona Bubeníčková, která letos ovládla mistrovství světa zrakově handicapovaných lyžařek. Své střelecké dovednosti minulý týden zdokonalovala v norském Lillehammeru, kde probíhal letní kemp Mezinárodní biatlonové unie a Mezinárodního paralympijského výboru.

Byla to vlastně první oficiální akce pro nově vznikající para biatlonový tým. Jako trasér vyrazil do Norska se Simonou Bubeníčkovou její tatínek Petr. První biatlonové zkušenosti na kempu sbíral i Lukáš Rejchrt z klubu BSC Praha spolu s trasérem Adamem Hovorkou. A na pozici trenéra doplnil výpravu Alexandr Paťava.

Lyžařská šampionka, která zkouší biatlon

S běžeckým lyžováním začala Simona Bubeníčková jako desetiletá v Borském klubu lyžařů Machov. Od začátku ukazovala velký talent a letos se v pouhých 16 letech stala mistryní světa v kategorii zrakově handicapovaných lyžařek. K tomu přidala dvě stříbrné medaile.

Na jaře vzala poprvé do ruky speciálně upravenou laserovou zbraň, kterou mohl Český svaz biatlonu pořídit díky dotaci Národní sportovní agentury. Zrakově handicapovaní biatlonisté mají při střelbě na uších sluchátka, do kterých dostávají akustické signály. Jak se blíží ke středu terče, zvuk zesiluje.

„Moc mě to baví,“ říká Simona ke svým biatlonovým začátkům. „Jsem ráda, že jsem mohla s biatlonem začít a mám k tomu podporu svazu. Pořád vnímám jako primární běžecké lyžování, ale biatlon ho skvěle doplňuje. Ten sport mě baví tím, že je v něm víc proměnných.“

Střelecké základy předávala Simoně Karolína Dusilová. „Ukazovala nám, jak správně dýchat, zaujmout polohu, mačkat spoušť. Nejdřív jsme zkoušeli klidovou střelbu, bez kolečkových lyžích, a později i příjezd na podložku a střelbu po zátěži. Myslím si, že se s tím Síma dobře popasovala,“ říká Petr Bubeníček, který s dcerou jako trasér absolvuje tréninky na kolečkových lyžích.

„Máme možnost trénovat v Jilemnici, kde jsou opravdu dobré podmínky,“ doplňuje Simona svého otce. „A s Kájou to funguje super. Během pár tréninků mi toho hodně předala. Stejně jako teď Alex v Lillehammeru.“

Skvělý týden v Lillehammeru

Kemp v norském Lillehammeru poprvé propojil zdravé a handicapované biatlonisty. Tréninky v para biatlonu vedli Brit Simon Allansson a Francouzka Anaïs Bescondová, kteří od základů prošli techniku střelby i jízdy na kolečkových lyžích. Večer na to navazovaly přednášky.

„Představili nám fungování para biatlonu z pohledu sportovce, trenéra i traséra. Řešili jsme, co můžeme na trati i střelnici a co už ne. Závodníci by díky tomu měli být dobře připraveni na Světový pohár,“ přibližuje trenér české výpravy Alex Paťava.

Opět se ukázalo, že „biathlon family“ není pouhé klišé. „Jednotliví trenéři rádi sdíleli své zkušenosti. Všichni byli strašně vstřícní a sami chtěli, ať se ptáme. Pro nás to bylo všechno nové, takže jsme měli otázek spoustu.“

Pobyt v Lillehammeru si užila i Simona Bubeníčková. „Jsem moc ráda, že jsem se kempu mohla zúčastnit. Měli ho postavený pro státy, které s biatlonem začínají. Zkušení trenéři nám hodně pomohli. Uběhlo to hrozně rychle, ale stihla se tam spousta věcí. Myslím si, že jsme se za ten týden všichni posunuli, což je nejdůležitější.“

Jak střílí a běhají nevidomí?

Alex Paťava sám biatlon dělal a pak trénoval žáky doma ve Valašském Meziříčí. S para biatlonem se ale teď setkal poprvé. „Paradoxně je to z pohledu trenéra úplně stejné. Akorát musím všechno, co vidím, popsat ústně. Stejně je to s trasováním, které jsem si také vyzkoušel. Tam musíte závodníka zase upozornit, když se blíží zatáčka nebo nějaká nerovnost, když předjíždíme nebo přijíždíme na střelnici.“

Spolupráci s Alexem si pochvalovala i sama Simona. „Byla překvapená, jak nám to šlo,“ potěšilo studenta Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. „Pro někoho, kdo sám závodil, to není tak těžké fyzicky. Náročnější je řešit všechny detaily. Ohlídat si závodníka za sebou, neustále se ohlížet, všechno hlásit, přijet ke střeleckému stavu.“

A jak vypadá z pohledu trenéra samotná střelba? „Závodníci mají ke zbrani připojená sluchátka a displej, na kterém jako trenér vidím pohybující se kurzor. Ukazuje, jak závodník míří a kam jdou jeho rány. Hodně jsme se také na kempu zabývali příjezdem na podložku a zaujetím polohy.“

To je pro Simonu Bubeníčkovou velká výzva. Oproti soupeřkám ze Světového poháru totiž vůbec nevidí. „Slabozrací se dokážou napolohovat sami. Nevidomý závodník si lehne, ale nepozná, jestli míří na terč. Přitom na něj podle pravidel nesmíme při střelbě mluvit. Vymysleli jsme si systém, kdy ťukáme hůlkami do nohou. Levá-pravá podle toho, jak se má závodník posunout. Ve chvíli, kdy míří na terč, trasér s potvrzovacím gestem odjíždí a závodník začíná střílet,“ popisuje Paťava.

Stupeň postižení je v para biatlonu zohledněný koeficienty. Simona Bubeníčková spadá do klasifikace NS1, takže se jí čas v cíli snižuje na 88 %. Závodníci s klasifikací NS2 a NS3 počítají 97 %, resp. 100 % výsledného času.

Rady od Anaïs Bescondové

Jednou z koordinátorek kempu byla už zmíněná olympijská vítězka a mistryně světa v biatlonu Anaïs Bescondová. Ta se po skončení kariéry v roce 2022 připojila jako trenérka k francouzskému týmu v para biatlonu.

„Anaïs trénuje francouzského para biatlonistu, který má stejný handicap jako já. Ukazovala nám videa, jak střílí a trénují. Bylo super, že jsme si to mohli porovnat s naší přípravou. Také jsme se dozvěděli, jak může trasér v rámci pravidel co nejvíc pomoct sportovci. Všechno nám tu hezky shrnuli a vysvětlili,“ ocenila Simona Bubeníčková.

„Když vás trénuje olympijská vítězka a mistryně světa, tak to něco znamená,“ doplňuje Alex Paťava. „Ale bylo skvělé, že tam byli i lidé z IBU, se kterými jsme mohli probrat pravidla. Získali jsme kontakty a závodníci nové kamarády. Celkově byl kemp na velmi vysoké úrovni. Škoda, že trval jen pět dnů.“

Závěr kempu zpestřila smíšená štafeta, ve které společně závodili zdraví a handicapovaní sportovci. Simona Bubeníčková skončila se svým týmem druhá. Její střelecký zápis? 1+3. „Poprvé jsem střílela v opravdu vysoké zátěži, takže je to docela v pohodě,“ usmívá se studentka broumovského gymnázia. „Někteří sice stříleli líp, ale zase pomaleji běželi. Já střílím teprve od dubna. V klidu mi to jde, střelbu po zátěži musím ještě pilovat. Myslím si, že s dalším tréninkem to půjde líp a líp.“

Směr Milán Cortina 2026

Hned po návratu z Lillehammeru pokračovali Simona a Petr Bubeníčkovi do polského střediska Duszniki-Zdrój, kam to mají z domovského Velkého Poříčí jen 20 kilometrů. A co dál? „O víkendu budu závodit na Skijáckém trojboji v Jilemnici. Na srpen plánujeme další soustředění a budu se snažit aspoň jednou týdně spojit kolečkové lyže se střelbou,“ nastiňuje Simona.

Jejím velkým cílem jsou Zimní paralympijské hry v Itálii v roce 2026. V běhu na lyžích už se kvalifikovala, v biatlonu musí kvalifikaci formálně potvrdit účastí v některém ze závodů Světového poháru. „Určitě bych chtěla závodit i v biatlonu, ale nevím, jestli zvládnu objet všechny závody. Měla bych jich asi šest během jednoho týdne. Musíme to dobře promyslet s trenérkou,“ poukazuje Simona na Martinu Chrástkovou, pod jejímž vedením se připravuje v reprezentaci PARA NORDIC. K medailím na letošním světovém šampionátu jí pomohl i trasér David Šrůtek.

Sezóna para biatlonu začíná v prosinci v kanadském Canmore. Simona Bubeníčková ale spíš směřujeme k lednovým podnikům v německém Notschrei nebo v polských Jakuszycích. Pak už bude následovat paralympiáda, která se odehraje od 7. do 15. března ve Val di Fiemme. Po 32 letech snad i s českou účastí.

„Je skvělé, že jsou tu lidé, kteří se chtějí para biatlonu věnovat a pomoct nám ho rozběhnout. Jsem ráda, že toho můžu být součástí,“ uzavírá Simona Bubeníčková.

Karel Halberštádt
Foto: IBU a Český biatlon