Lucie Charvátová: Nemám plán, kdy skončit. Biatlon mě pořád baví

30. června, 2026

Na konec kariéry ještě nemyslí. Proč by taky měla? Lucie Charvátová má za sebou povedenou sezónu, ve které byla oporou českých štafet a po šesti letech pronikla na květinový ceremoniál. „Jsem teď naprosto v pohodě a biatlon mě baví,“ říká třiatřicetiletá biatlonistka na začátku přípravy na svou 14. sezónu s malorážkou na zádech.

Rozhovor vedeme na soustředění v Obertilliachu. Lucka a její parťačky zrovna dostaly od trenérů volno. „Dlouho jsme si pospaly. Včera jsme měli nějakou týmovou soutěž a proběhla sázka, že nám Čiko (Lukáš Dostál) udělá ráno na snídani palačinky. Nevím, kdo přesně je dělal, ale když jsem přišla na snídani, tak tam ty palačinky byly. To byl super start do volného dne,“ usmívá se Lucka.

Volno využila k odpočinku, ale i k práci. Už nějakou dobu pomáhá sportovcům a sportovním organizacím s účetnictvím a daněmi. I o tom mluvila v našem rozhovoru.

Letos jsi neodstartovala přípravu s holkami v Novém Městě, ale vydala se na kolo na Mallorcu. Co tě k tomu vedlo?

Tuto variantu letos zvolilo hodně sportovců. Po olympijské sezoně je větší prostor na objemový trénink, takže se ta Mallorca nabízela. Může to působit jako dovolená, ale to si dovolím rozporovat. Přes třicet hodin na kole jsem takhle za sebou asi nikdy nenajezdila. Člověk si řekne, že 130 kilometrů nic není. To dá každý. První den to jde, druhý taky, ale třetí den už se začne kumulovat únava z předešlých etap. A taky vás bolí zadek. Každá etapa byla těžší a těžší. Nebylo to lehké soustředění.

Na startu nového olympijského cyklu je i prostor udělat větší změny v přípravě. Ty ale u vás proběhly už v předešlých letech.

Letos nějaké větší změny nepřišly. S Kubou Procházkou trénujeme druhý rok, takže si myslím, že už si to sedlo. Lépe jsme se poznali, vychytali chyby a optimalizovali tréninky. Já jsem měla na Mallorce hodně objemu, ale holky v Novém Městě se poměrně rychle dostaly do intenzivních tréninků. Na to jsem úplně zvyklá nebyla. Do konce června to bylo hlavně o objemu a středních intenzitách. Teď už během soustředění střídáme všechny intenzity. Takže si myslím, že intenzivnější tréninky letos začaly o trochu dřív.

Loňská sezóna se ti povedla, takže z tvého pohledu asi ani nebylo třeba dělat větší změny, ne?

Ve svém věku už bych si asi nedovolila dělat nějaké větší změny. Letos se začal ozývat i můj pohybový aparát. (smích) Třeba z toho kola mě bolí koleno. Přijde mi, že je teď trend řídit se tím, co člověk vidí na sociálních sítích. Všichni sledují, co dělají jiné týmy a vzájemně se hecují. Jenže někdo to může snadno přepálit. Já radši zachovávám chladnou hlavu. Ale byla tady s námi na soustředění biochemička Mirka Nováková, což bylo super. Známe biochemické výsledky, reakce na tréninky a myslím, že to máme s trenéry nastavené optimálně. Já už po těch letech dělám spoustu věcí i podle zkušeností a pocitů. Myslím si, že rozumím svému tělu a vím, jak se cítím v tréninku. Jsem ráda, že k tomu trenéři přiblížejí.

Bylo pro tebe po olympiádě těžké hledat motivaci?

Nebylo. Biatlon je můj život. Mám ho ráda. Těšila jsem se zase někam do hor, až uvidím alpské kopce. Užila jsem si i přejezd na kole z Itálie do Rakouska. Mě to prostě baví. Motivaci nehledám nějak těžce. Samozřejmě někdy je to větší dřina, třeba v těchhle vedrech. Přijde mi, že ten čas utíká strašně rychle a nepotřebuju se nějak extra motivovat. Nemám plány, jak dlouho bych chtěla biatlon ještě dělat. Až mě někdo vyšoupne z týmu… (smích)

O tom mluvíš už dlouho, ale zatím je k tomu hodně daleko. Uplynulá sezóna pro tebe byla v některých ohledech nejlepší v kariéře. Třeba z pohledu štafet.

Myslím si, že jsem teď naprosto v pohodě. Mám ráda biatlon. Užívala jsem si, že jsem konečně stabilním článkem štafety, že se nám dařilo. Týmové úspěchy se prolínaly celou sezónou. Osobní výsledky mohly být lepší, ale hodnotím to opravdu jako dobrou sezónu. Výsledky byly stabilní, bavilo mě to a nebyl tam žádný velký stres. Celková atmosféra byla fajn a v týmu panovala pohoda.

Jak do té pohody zapadly Heda Mikolášová a Kateřina Pavlů, které letos rozšířily váš tým?

Holky jsou v pohodě, strašně milé. Hodně se nasmějeme, třeba při týmových soutěžích. Někdy si o nás asi musí myslet, že jsme trapné, ale věřím, že k nám mají i respekt. Každá z nás má za sebou nějaký úspěch, Terka je olympijská medailistka… Můžou v nás vidět motivaci, že se dá biatlon dělat dlouho a dostat se v něm na vysokou úroveň. Doufám, že z toho vytěží pro svoji budoucnost to nejlepší.

A ptají se tě třeba holky jako zkušené závodnice na nějaké rady?

Zatím jsou trochu nesmělé a stydlivé, ale abych je uvedla do praxe, které já rozumím, tak jsem si pro ně na jeden večer připravila sportovně-finanční kvíz. Chtěla jsem jim přidat své zkušenosti ohledně daní a dalších věcí. Na jaře jsem dělala daňové přiznání mladým sportovcům napříč sporty a zjistila, že celkové povědomí v této oblasti je značně nedostatečné. Takže jsem i na jaře vydala průvodce biatlonového profíka, kterého jsem mladým distribuovala.

Co říkáš na plán přípravy, jak to trenéři poskládali?

Letos jsme rozdělené od kluků. Máme podobná místa, ale míjíme se. To mi tolik nevadí, s holkami ve skupině je to fajn. A co se týká míst… Biatlon dělám asi 15 let a není moc míst, kde bych ještě nebyla. Proto jsem velmi potěšena, že pojedeme na soustředění do francouzského Font-Romeu. Tam se podívám poprvé. Máme dva třítýdenní kempy ve výšce, což asi dostačuje. Měla jsem problémy s adaptací na výšku, ale po těch letech je to lepší a lepší. Vzhledem k tomu, že je mistrovství světa v Otepää, tak to není potřeba přehánět. Loňská příprava byla naddimenzovaná kvůli olympiádě, což bylo pochopitelné. Kvůli vedrům se jenom trochu obávám léta. Budeme v Oberhofu a v Novém Městě, někde výš by asi bylo příjemnější počasí.

Ještě se musím zeptat na jednu věc. Ty jsi přestoupila z běhu na lyžích k biatlonu. Kuba Štvrtecký teď zvolil opačnou cestu. Co na tenhle přestup říkáš?

Budu mu moc fandit. K běžeckému lyžování mám pořád blízko a uvítala bych, kdybychom si předávali know-how nebo třeba jeli společně na soustředění. Myslím si, že pro Kubu to bude totální refresh, co se týká tréninku. Biatlon je těžký a specifický v tom, že dopolední trénink na střelnici trvá strašně dlouho. On teď vyjde ze dveří a může jít trénovat kam chce a kdy chce. Trénink si přizpůsobí. Myslím si, že to pro něj může být pozitivní změna a věřím, že se mu bude dařit.

Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík