Tom Žídek o zeleném životě ve Švédsku a vzestupu tamního biatlonu

09. března, 2019

Je to trochu Čech, trochu Kanaďan a v posledních letech také trochu Švéd. Šéf českého servisu Tom Žídek si vzal za manželku olympijskou vítězku Annu Carin Olofssonovou (nyní Olofssonovou-Zidekovou) a společně vychovávají syna Liama a dceru Khaleesi. Sedmičlenná rodina (nezapomínejme na tři psy husky) žije ve vesničce Lillhardal, asi 220 kilometrů od Östersundu. Ale nechme vyprávět Toma.

Jak dlouho ve Švédsku vlastně bydlíš?

Bydlím a nebydlím. Bydlím tu od roku 2007, ale když jsem pracoval pro kanadský tým, tak jsem ve Švédsku strávil tak dva tři měsíce na jaře. V létě jsme byli s Annou v Kanadě a na podzim jsme na pár týdnů zase přijeli do Švédska. Takto to bylo až do příchodu do Česka. Už ale zůstáváme na jednom místě, děcka začala chodit do školy. Do Kanady jezdíme, dá se říct, na dovolenou.

Do Östersundu to máš blízko…

Je to relativně blízko, ale zase ne tak blízko. Když se nám narodila dcera, tak jsme museli jet do porodnice právě až do Östersundu. Takže hodně dětí se tady narodí v taxíku. (smích)

Je pro tebe jako pro servismana výhodou, že Östersund dobře znáš?

V Östersundu to znám o hodně líp než v Canmore, hlavně kvůli tomu, že tu začíná každý rok Světový pohár. V Canmore jsem sice vyrůstal, ale závodní lyže jsem tam mazal dvakrát. Naopak v Östersundu mám velmi dobře zmapovaný sníh, podmínky i tratě. Ale podobnou výhodu mají i jiní zkušení servismani. U mě je plusem to, že ve Švédsku bydlím a mám zažitou i vlhkost či nadmořskou výšku.

A jaké jsou tedy typické podmínky pro Östersund?

Během prvního Světového poháru tu ještě nebývá zamrzlé přilehlé jezero, ve vzduchu je víc vlhkosti. Teď už je zamrzlé a vlhkost tím dost klesla. Sníh je obvykle umělý, takže je pocitově rychlejší. Teď se ale závodilo na čerstvém sněhu.

Jak si stojí biatlon ve Švédsku oproti jiným sportům?

Biatlon tu není tak populární jako v Česku, ale je hodně vysoko. Spolu s během na lyžích a hokejem patří mezi ty nejoblíbenější sporty. Biatlon tu má tradici, každý ten sport zná.

Na druhou stranu v Östersundu nebývá tolik diváků, byť na Mistrovství světa je to o něco lepší. Čím si to vysvětluješ?

Mají tu ten Světový pohár každý rok, a to už hodně dlouho. Když závodila moje žena a další švédské hvězdy, tak bylo diváků víc. Pak to trochu kleslo, protože odešla silná generace. Anna, Helena Ekholmová, Carl Johan Bergman, Björn Ferry… Teď to jde konečně zpátky nahoru a diváků přibývá.

Co zázemí, dá se srovnávat s Českem? Třeba počet biatlonových areálů.

Švédsko je o hodně větší a je tu i o hodně víc areálů. Zvlášť hladké lyžování tu je velmi rozšířené. Ale jsou třeba i školy, kde můžou žáci nebo studenti dělat biatlon. Anna je trenérkou na gymnáziu, kde je právě program biatlon. Takových škol je spousta. S Českem se to dost těžko porovnává. Třeba jen na vesnici, co bydlíme, žije zhruba 3500 lidí a přitom tam máme 30stavovou střelnici, tři a půl kilometry tratí pro kolečkové lyže, umělé osvětlení, nejnovější terče a tak dále. Jde o severskou zemi, kde se lyžuje zkrátka pořád.

Umíš švédsky?

Umím. Je otázka, jak dobře. Záleží na tom, koho se zeptáte. (smích) Domluvím se, rozumím, ale nemyslím si, že bych uměl švédsky nějak dobře. S manželkou ale mluvíme anglicky, aby se i děcka naučila angličtinu. Jinak mluví furt švédsky, i s Annou. Se mnou se baví anglicky.

Ve spojitosti se Švédskem se často mluví o ekologii.

Na tu dbáme hodně. V tom mi přijde podobná Kanada se Švédskem. Když v té zemi žijete, tak vám to ani tak nepřijde, ale když vycestujete, tak zjistíte, že se ve Švédsku klade velký důraz na ochranu přírody.

Takže jezdíš třeba víc na kole nebo chodíš pěšky?

To ne, ale postavil jsem si vlastní elektromobil, kterým jezdím. Na střeše máme zase 90 solárních panelů, takže si vyrábíme sami elektřinu.

Postavil elektromobil?

Koupil jsem dvě rozmlácené Tesly a z toho jsem postavil jednu Teslu. Z té druhé Tesly ještě stavím Volvo Amazon. Zvenku to bude vypadat jako auto z roku 1968, ale zevnitř to bude plně elektrické auto. To je moje hobby – stavět elektrická auta. Mám doma plno Volkswagenů brouků a busů. Máme starou farmu a dost velký pozemek, kde ta auta skladuji.

Vždycky si jen u dveří dáme na nohy lyže, vezme psy, zapřáhneme za ně sáňky a jedeme se projet. Máme hned u baráku stovky kilometrů tratí projetých skůtrem. To je super.

 

Karel Halberštádt

Foto: Petr Slavík, Jaroslav Svoboda