Jak prožívala cestu za zlatem Veronika Vítková?

05. března, 2015

Stála na začátku světového triumfu české štafety. Drobná dívka z Jilemnice Veronika Vítková zvládla v Kontiolahti první úsek tak, jak se od ní očekávalo. Soupeřky jí v běhu nestačily a Gabriele Soukalové předávala i přes drobná střelecká zaváhání z prvního místa, těsně před japonským kvartetem.

 

 

O startu
„Dostala jsem se hned za Anais Bescondovou a poznala, že mám skvěle připravené lyže. Nechtěla jsem v tomhle hlubokém sněhu být z prvního sjezdu v jejím zákrytu, nevidět tu těžkou zatáčku. Chtěla jsem jet na jistotu.“

 

O „střeše“
„To stoupání je hodně velký extrém. Ve třetím okruhu dost o morálu. Hrabalo se to, nebylo to nic příjemného. V posledním kole jsem si říkala: Nevím, co tady budu dělat těch pět kol při vytrvalostním závodě.“

 

O vítězství nad Suzukiovou
„Boušek (Michal Šlesingr) mi říkal: Je to těžké bojovat s Japoncema, co? Ale ona předvádí dobré výkony celou sezonu. Zase to nebylo takové překvapení.“

 

O čekání
„Po svém úseku jsem se šla vyklusat, ale když přijel Ondra na ležku, už jsem byla v prostoru cíle a čekala. Masérce Irče říkám: Mně je úplně špatně. A ona mi odpovídá: A to jsi teprve přišla… Přežila jsem to, ale bylo nekonečné.“

 

O víře v Ondru
„Když jsem viděla, že Martin Fourcade ani v předposledním kole Ondru moc nestahoval, tušila jsem, že to dobře dopadne.“

 

O „mistryni světa“
„Jo, to zní moc pěkně. :-D“

 

O olympijském stříbru a světovém zlatu.
„O malinko výše řadím olympiádu, ale tohle zlato je hned za ní.“

 

O emocích
„Určitě hodně silné. Ale, myslím, že úplně nám to dojde teprve až zítra, kdy nám to zlato konečně pověsí kolem krku.“

 

Text: Tomáš Hermann