Jak se dělá biatlon v Norsku? Mladý český tým vyrazil na zkušenou

23. dubna, 2024

Spoustu zkušeností si odvážejí z Norska čtyři mladí biatlonisté a také trenérka Natálie Jurčová. Zúčastnili se tam biatlonového festivalu Liatoppen – největších mládežnických závodů na světě. Výsledkově se neztratili a viděli, jak to chodí v biatlonově nejúspěšnější zemi.

Díky projektu Mezinárodní biatlonové unie a Norské biatlonové asociace dostalo příležitost zúčastnit se Liatoppen skiskytterfestivalu sedm zemí. „Nabídka byla určena federacím kategorie B, tedy asi 20 zemím za TOP 5. Museli jsem vyplnit dotazník a přidat motivační dopis. V půlce ledna jsme pak obdrželi zprávu o tom, že náš svaz byl mezi vybranými. Společně s námi uspěly ještě Bulharsko, Estonsko, Kazachstán, Lotyšsko, Polsko a Švýcarsko,“ vysvětluje generální sekretářka Českého svazu biatlonu Eva Kupilíková.

Pozvánka na norský festival potěšila koordinátora mládeže Vlastimil Vávra. „Vnímáme to jako skvělou zkušenost jak pro samotné sportovce, tak i trenéry. Vybrali jsem Natálii Jurčovou, protože prošla naším systémem od žactva, přes SCM až po úroveň IBU Cupu. Nyní trénuje děti, je jazykově vybavená a má zápal.“

Nominaci si díky výsledkům v Českém poháru vybojovali z ročníků 2009 Antonín Jelínek a Lucie Rybáková a z ročníků 2008 Lukáš Vejvoda a Natálie Švecová. „Drobnou komplikací bylo, že na festivalu se střílí s malorážkou a ročníky 2009 jsou u nás ještě žáci a tedy vzduchovkáři. Hned po sezóně ale nominovaní sportovci dostali malorážky, aby se s nimi pod vedením svých trenérů mohli seznámit,“ doplňuje Vávra.

Do střediska uprostřed Norska se sjelo přes 1000 dětí ve věku od 11 do 16 let. „V těchto kategoriích se v Norsku závodí jen na regionální úrovni. Tohle jsou jediné závody, kde se sejde opravdu celé Norsko. V rámci závodů jsme měli i vzdělávání program a tvářemi celé akce byli Tarjei Bø a Ingrid Tandrevoldová, kteří se přijeli za dětmi podívat,“ popisuje Natálie Jurčová, bývalá česká reprezentantka a teď hlavní trenérka KB Rožnov pod Radhoštěm.

Jedním z bodů doprovodného programu byla i návštěva sportovního gymnázia v Geilu. „Děti měly v rámci toho společný trénink a suchou střelbu. Vyzkoušely si nové věci, které z Česka neznají. My trenéři jsme zase měli přednášku od člověka z norského svazu a jednoho z trenérů na gymnáziu.“

O své poznatky z Norska se Natálie Jurčová podělí níže, ale pojďme se ještě podívat na to, jak se české čtveřici dařilo.

Výsledky nejsou v této kategorii tak podstatné, české naděje každopádně v těžké konkurenci obstály. V národnostně namixovaných štafetách patřily k tahounů a individuálně pak zazářil v hromadném startu druhý Antonín Jelínek.

„Kluci na tom byli běžecky velmi dobře, minimálně srovnatelně nebo lépe než předek Norska. Dokonce nejrychlejší byl Lotyš. U holek to bylo trochu horší. Co jsem viděla i letos na Českých pohárech dorostu a žáků, tak Norky nebo Švédky byly oproti našim holkám hbitější,“ vypozorovala Natálie Jurčová.

A co střelba? „S tou jsme se hodně prali. Pro některé to byla první zkušenost s malorážkou a navíc tam strašně foukalo. Myslím, že byli i trochu vyděšení. Funguje to tam trochu jinak. Na nástřelu musí trenéři každému sportovci donést zbraň na podložku. Sportovec si ji vezme, odstřílí a pak k němu zase přijde trenér. Zvedne ruku, přivolá rozhodčího, ten zkontroluje, jestli zbraň není nabitá a jestli je v pořádku, a pak ji může trenér odnést zpátky do stojanu. Sportovci si nemohli zbraně ani vyzvedávat po závodě. Na střelnici nebo ze střelnice jsem odcházela jak vánoční strom. Svůj batoh, střelecký batoh, stativ a ještě čtyři bouchačky,“ směje se Jurčová. Specifické bylo také to, že se střílelo pouze vleže.

Čeští účastníci si festival užili. „Moc se jim to líbilo a zároveň to pro ně byla velmi dobrá zkušenost. Viděli, že mezi nimi a stejně starými Nory není velká mezera. Bude je to motivovat do další práce,“ věří Natálie Jurčová.

„Pro žáky to byla první možnost závodit s malorážkou a pro všechny první mezinárodní start. Ale nemyslím si, že by z toho byli nervózní,“ pokračuje rožnovská trenérka. „Říkala jsem jim, že nemusí být nervózní nebo smutní. Víc než měsíc nestáli na sněhu a jenom se udržovali. Byl to pro ně trošku šok. Závodit o měsíc dřív, tak by to bylo ještě lepší. Ale pro výsledky jsme si tam nejeli.“

A celkové hodnocení Natálie Jurčové? „Mně se to moc líbilo. Byla to pěkná akce a norský svaz se opravdu snažil. Měli jsme super ubytování i stravu. Program byl časově docela náročný, ale děti si to užily a poznaly něco nového. Ví, na čem mají pracovat, a že ty norské děti nejsou v tuhle chvíli zase tak napřed.“

Poznatky Natálie Jurčové z Norska

Děti střílí odmala s malorážkou

„V Norsku se střílí jenom s malorážkou. Vzduchovku vůbec nemají. Od 11 do 12 let střílí s podpěrou a pak už přecházejí na normální střelbu. Do 16 let mají jenom ležku, Když pak přijdou na sportovní gymnázium, tak jde ležka stranou a třeba půl roku se soustředí jen na stojku. Také mě zaujalo, že ročně děti na gymnáziu vystřílí 10 až 17 tisíc nábojů, což si myslím, že je docela vysoké číslo.

V Norsku je kolem 160 klubů a naprostá většina z nich má malorážkovou střelnici o 20 až 30 stavech. U nás máme taky spoustu klubů, ale malorážkovou střelnici asi jen v sedmi z nich.“

Dbá se na vytrvalost

„Jejich systém hodně dbá na vytrvalost, na dlouhé aktivity. Ať je to cyklistika, běh na lyžích, výlety na lyžích nebo dlouhé túry. Už u dětí na tom hodně lpí. Do rychlosti a výkonnosti jdou až na tom gymnáziu. Proto mají jejich žáci vysokou úroveň vytrvalosti.“

Na lyžích už od plínek

„Norské děti mají dost dobrou techniku na lyžích. Asi je to i tím, že na nich stojí od plínek. Jak jsem říkala, že jsem u kluků neviděla nějaké velké výkonnostní rozdíly, tak my jsme měli v Norsku vlastně ty nejlepší. Ale oni mají takových dětí v každé kategorii třeba 20.

Děti se v Norsku prostě rodí na lyžích. Sportují tam celé rodiny, i s hodně malými dětmi. V Geilu jsme viděli závěje sněhu, budou tam lyžovat třeba až do konce května. Stopy tam měli natahané všude.“

Výsledky nejsou tak důležité

„Před sprintem jsme měli besedu s Ingrid Tandrevoldovou, která dětem říkala, že na tyhle závody ráda vzpomíná, protože si tu našla spoustu kamarádů. Zdůrazňovala, že to, co se stane teď v dorostencích, není důležité pro to, co se pak stane v juniorech. Tady získají zkušenosti, poznají nové přátele a uvidí, jak to vypadá ve světě.

V Norsku se závodí do 16 nebo 17 let na regionální úrovni. Sejde se jich tam třeba 20. Liatoppen skiskytterfestival je jediná velká národní akce, kde se sejdou všichni. Zajímavé bylo, že za sobotní závody byli vyhlášeni a oceněni všichni. I v cíli vždy něco dostali, třeba bidon na kolo nebo knížku.“

Trenéry jsou často rodiče

„V žákovských a dorosteneckých kategoriích tvoří většinu trenérů dobrovolníci a rodiče. Souvisí to asi s tím, že v těchhle kategoriích ještě nekladou takový důraz na výsledky. Je jich tam hodně, takže nepotřebují v žácích vybírat 10 nebo 15 nejlepších dětí.

Také tam nebyly žádné buňky, kde bychom byli jako tým. Závodníci si na plácek, kde měli věci, přinesli stany a rybářské židličky. A rodiče tam dělali třeba vafle. Snažili se, aby si to děti především užily. Neviděla jsem kolem trati nikoho, kdo by po dětech křičel.“

Mentální příprava je na stejné úrovni jako ta fyzická

„Ve čtvrtek před závody jsme měli sezení s organizací Mot, která se zaměřuje na mentální připravenost sportovců. Mezi její hlavní tváře patří Johannes Thingnes Bø a další norští biatlonisté. Vysvětlovali sportovcům, jak se mentálně připravovat na závody a jak spolupracovat v týmu. Propojili je s námi trenéry a vyzkoušeli jsme si hry na vnímání v kolektivu. Bylo to zajímavé.

Říkali nám, že s norským týmem takhle spolupracují velmi úzce. I s áčkem mají jedenkrát nebo dvakrát do měsíce podobné sezení na utužení vztahů v kolektivu a přípravu na závody. Na mentální přípravu hodně dbají. Tvrdili, že je pro ně na stejné úrovni jako ta fyzická.“

Skvělé zázemí na sportovním gymnáziu

„Přímo na gymnáziu v Geilu mají apartmány, kde ti studenti bydlí. Je jich tam asi stovka, zaměřují se na biatlon, běžecké lyžování, sjezdové lyžování a snowboarding. Vyšli jsme z té školy a asi 50 metrů od ní byla 30stavová střelnice a obrovský areál. Všechny disciplíny mají stejné termíny soustředění, kde je doprovázejí i pedagogové.“

Norové nepotřebují jezdit na IBU Junior Cup

„Estonský trenér se ptal, proč Norové nejezdí na juniorské IBU Cupy. Tak se tam jeden z těch Norů jen tak pousmál a řekl, ze mají větší konkurenci u nich doma než ve světě a že to pro ně nedává smysl.“

Karel Halberštádt
Foto: Natálie Jurčová