Zdeněk Vítek si cení atmosféry ve svém dívčím týmu

13. prosince, 2014

Jedním slovem: „RADOST“, popsal Zdeněk Vítek svoje pocity po třetím místě štafety žen v sobotních kláních II. kola Světového poháru v rakouském Hochfilzenu. O trenérovu „radost“ se podělily Eva Puskarčíková, Gabriela Soukalová, Jitka Landová a Veronika Vítková. Svého kouče prý překvapují denně…

 

Zdenku, máš za sebou štafetovou premiéru v Tvé trenérské roli. Jak moc jsi byl nervózní?
„Před závodem jsem byl v klidu, což mohlo být i tím nevydařeným pátečním sprintem. Ale v průběhu štafet už na mě sedla nervozita docela dost. Holky se pohybovaly stále vpředu, a to na klidu nepřidá. Člověk věří, doufá, vše pozoruje, ale přitom do děje nemůže moc zasáhnout. K dispozici mám pouze dalekohled a vysílačku.“

 

Co pro Tebe, jako trenérského nováčka, třetí místo štafety znamená?
„Radost.“

 

Děvčata oceňují, že jsi klidný, neděláš zbytečně bouře ve sklenici vody, a především, že jsi je za sprint nevyčinil.
„Co k tomu pátku říci? Chyby se dělají, chybovat je lidské. Včera to bylo i trochu zvláštní a nešťastné v tom, že to potkalo všechny holky. Přitom to žádná z nich neodflákla, prostě se to stalo. Navíc to z pohledu štafet vidím tak, že nám to shodou okolností i nahrálo. Dnes byly všechny mnohem klidnější.“

 

Holky mají za sebou skvělý úspěch. Současně si ale tak na sebe vytvořily i tlak. Máš recept na to, jak jej z nich sejmout?
„Myslím, že pod tlak už je dostaly výborné výsledky z Oestersundu. Navíc už jsou všechny čtyři relativně zkušené závodnice. A jak tlak sejmout? Jediný recept je v koncentraci. Holky se musí soustředit na to, co dělají a co mají dělat. Pak nebudou mít prostor na jiné myšlenky.“

 

Od roku 1996 až do letošního jara jsi byl v reprezentaci, ovšem v plně mužském kolektivu. Teď půl roku trénuješ ženy. Jak jsi je za tu dobu poznal? Čím Tě překvapují?
„Každý den v jejich společnosti mi nachystá nějaké překvapení… Čemu především stále nerozumím, je rychlost změn emočních stavů. Náhlé přechody emocí z velkých plusů do velkých mínusů je něco, v čem se stále ztrácím.“

 

Každopádně nejen po dnešním úspěchu, ale obecně jsou všechna děvčata v dobré pohodě, ne?
„Psychika celého družstva je hodně spojena s týmem mužů, protože hodně pracujeme dohromady. Kluci spolu fungují dlouho, bez problémů, a to se přenáší i na holky. Proto je i v našem týmu dobrá nálada, smích a nejsou rozpory. Přesně to zapadá do otřepaných rčení: Sdílená radost, je dvojnásobná radost. Sdílený smutek je poloviční smutek. “

 

Text: Tomáš Hermann / Foto: Český biatlon, Petr Slavík