Po kotrmelcích se Michal Krčmář postavil osudu čelem

08. ledna, 2015

Vyjížděl ze střelnice a zahlédl reprezentačního kolegu Michala Šlesingra, jak na něho gestikuluje a zkříženými pažemi mu ukazuje: „Závod pro nás končí.“  Svěsil hlavu a věděl, že on je tím, kdo to celému týmu pokazil. „Samotného by mě odstoupit nenapadlo, chtěl jsem dál bojovat, i když jsme to celé zvoral,“ říkal Michal Krčmář k osudným chvílím závodu štafet IV. kola Světového poháru v německém Oberhofu. Po druhé střelbě patřila českým biatlonistům 23. pozice mezi čtyřiadvaceti účastníky mužských štafet…

 

První pád
Co tomu předcházelo? Mezinárodní Jury nejprve kvůli mlze, dešti a větru závod o půlhodiny odložila. Pak ale přesto pustila biatlonisty na zledovatělou trať… A jen v prvním kole spadlo šest závodníků! Michal Krčmář rovnou dvakrát. První pád přišel ve chvíli, kdy ve skupině čtyř závodníků ujížděl celému startovnímu poli. „Najednou jsem měl před očima sněhovou tříšť a klouzal jsem se po břiše,“ popisoval první kontakt se zledovatělou tratí, při kterém zlomil hůl. Ztratil asi patnáct sekund.

 

Druhý pád
Maximálním úsilím se pak snažil celé startovní pole dohnat. „Cítil jsem ale, že pád mě dost rozhodil. Najednou se mi nejelo vůbec dobře,“ povzdychl si. Pak to přišlo. “Jel jsem ve vajíčku, balík už byl kousek přede mnou a najednou se mi kousla lyže a byl jsem v kotrmelcích. Měl jsem být pozornější. Hrozně mě to vzhledem ke klukům mrzí a štve,“ popisoval oba pády sám jejich aktér.

 

Následky
Následky byly z pohledu vývoje závodu pro českou štafetu fatální. Potlučený Michal Krčmář si poškodil dioptr, ztratil zásobníky, náhradní náboj se mu zalomil v držáku… „A především jsem měl zbraň plnou sněhu.“ Ztráta narůstala až do okamžiku, než přišel pokyn šéftrenéra Ondřeje Rybáře a Michal Krčmář byl ze závodu stažen.

 

Statečný postoj
Přestože po závodě trpěl bolestí a mluvit se mu moc nechtělo, čelil svému dnešnímu osudu statečně.  „Když se mohu bavit po dobrých výkonech, musím se umět bavit i po těch nepovedených. I nepříznivým okamžiků se je nutné stavět čelem,“ měl hned jasno.

 

Ruce a cíl
Nejvíce jej mrzelo, že svým vystoupením pokazil závod ostatním členům štafety Michalu Šlesingrovi, Jaroslavu Soukupovi a Ondřeji Moravcovi. „Stát se to ve sprintu, tak nad tím mávnu rukou, ale v kolektivním díle, jako jsou štafety, mě to opravdu hodně mrzí. Kvůli mně jsme ztratili hodně bodů do Poháru národů.“ Kolegové z týmu se jej však snažili a snaží povzbudit. „Dělali si ze mě srandu, že alespoň nemuseli moknout v dešti a hledat v mlze terče. Podrželi mě, ale přesto se jim omlouvám,“ dodává Michal Krčmář a doufá, že zkřížené ruce už hodně dlouho neuvidí.  Bude chtít vídat cíl.

 

Text: Tomáš Hermann