Bojovná lvice Veronika Vítková hledá střelecké sebevědomí

18. ledna, 2015

Ani úsměv nepřelétl Veronice Vítková poté, co protnula cílovou metu závodu s hromadným startem na senzačním třetím místě. „Bojovala jsem se soupeřkami do posledního centimetru. Radost ani úleva nepřicházely. Jen jsem chtěla ležet a oddychovat,“ líčila svůj pozávodní stav. Za sebou měla v závěrečném okruhu úspěšnou stíhací jízdu, po které se propracovala z páté na třetí pozici, ale také soupeřky, které se nechtěly vzdát. Jmenují se Valj Seměrenková a Anais Bescondová.

 

 

Deprimující kroužení
Potřetí položce už byla dost nervózní. Při každé zastávce na střelnici totiž minula jeden terč. „To mi opravdu na klidu nepřidalo. Vláček mi ujížděl a já jsem sama kroužila po trestném kole. Dost deprimující.“ Na trati vždy ztrátu trochu stáhla, ale samozřejmě jí to stálo energii. Aby se dobře zkoncentrovala na poslední položku, alarm k tomu nepotřebovala. „Viděla jsem, že celý balík soupeřek mám kousek před sebou,“ vyprávěla, jak stále cítila šanci na dobrý výsledek. „Soustředila jsem se jen na sebe, hlídala si každé spuštění rány.“ Všechny šly do černého!

 

 

Byl to boj
A najednou z druhé desítky měla na dosah pódium, byla pátá.  „No, spíše šestá, Weronika Nowakovská šla hned přede mě.“ Přesto si věřila. Na trati se totiž už potkala jak s Bescondovou tak i Seměrenkovou. „Věděla jsem, že s nimi mohu bojovat, že na ně mám.“ Na trati to pak dokázala. I když… „Byl to boj, nepodařilo mi Valju ani Anais na trati setřást, přestože jsem už před posledním sjezdem měla drobný náskok. Využily toho, že sjížděly za mnou a opět mě docvakly.“

 

 

Finiš
Už tušila, že se rozhodne ve finiši. „Nevěděla jsem, co udělají, jen jsem periferně zaregistrovala Valju, jak útočí. Někde jsem ještě našla trochu sil, abych jí nedala šanci. Myslím, že to pak v závěru vzdala,“ popisovala česká lvice, jak v dramatickém závěru vybojovala třetí místo.

 

 

Chyby mrzely
Přitom po druhé položce byla až jeden a dvacátá. „To byla trochu krize. Chyby na střelnici mě opravdu mrzí. Přitom podmínky byly ideální. Nefoukalo a viditelnost byla parádní.“ Však se také dočkala malé kritiky od šéftrenéra Ondřeje Rybáře. „Řekl, že kdybych vyhrála, mohla jsem příště startovat s červeným číslem vedoucí závodnice disciplíny. Ale smál se u toho…“

 

 

Příjemné pomyšlení
Má za sebou neuvěřitelné dva týdny kariéry, během kterých vybojovala první, druhé a třetí místo v individuálních závodech a dvakrát přivedla do cíle českou štafetu žen na prvním místě! „To pomyšlení je moc příjemné. Mám radost, že si držím běžeckou formu. To je důležité. Na druhou stranu mi schází více střeleckého sebevědomí,“ má jen drobné rozpaky. Věří, i na střelnici jí to začne včas „padat“.

 

 

A nyní Anterselva
Třeba to přijde už příští týden v Anterselvě.  „V Itálii nejsou profilově náročné tratě, ale těžkými je dělá vysoká nadmořská výška,“ vysvětluje.  Zatím se jí Jižních Tyrolích nedařilo. „I s nulami na kontě jsem se pohybovala někde kolem 20. místa,“ připomíná. Je čas na změnu.

 

Text: Tomáš Hermann