S Evou Puskarčíkovou o premiéře, jídle i štafetě

06. března, 2015

Nebylo to právě společenské vyrušit Evu Puskarčíkovou u oběda, ale nejmladší členka českého ženského výběru si s tím hlavu nelámala. „Tak si to přihřeju,“ zůstávala v naprostém klidu. Ač má za sebou účast na olympijských hrách, na mistrovství světa dosud nestartovala. Sobotní sprint bude její skutečnou světovou premiérou.

 

 

Jen další kolo
„Trošku si to uvědomuju,“ zašveholí dívka z Harrachova. „Ale na druhou stranu se to snažím moc nepřipouštět, prostě to beru jen jako další kolo svěťáku.“

 

Psychická výhoda
Ve Světovém poháru letos s českou štafetou žen září.  Jednou doběhly třetí, jednou druhé a třikrát společně s Gábinou, Jitkou a Veronikou vyhrály! Eva vždy na prvním úseku položila základní kámen úspěchu. Rozbíhat závod jí vyhovuje, protože se dokáže přizpůsobit tempu soupeřek. „Někoho se mohu chytit, to se pak hned lépe závodí.“ Navíc na svém úseku vidí i psychickou výhodu. „Mám to jednodušší v tom, že když to zkazím, jsou tam ještě tři holky, které to po mně mohou napravit. A když se mi to povede, tak je to plus,“ vykládá. „Jsem ráda, že jsem se na prvním úseku zahnízdila.“

 

Start za odměnu
Účast na mistrovství světa bere jako odměnu. „Prožívám senzační sezónu. S celým jejím průběhem, jsem moc spokojená. A možnost startovat na světovém šampionátu, je pro mě už jen bonusem. Když se to nepovede, hroutit se nebudu a pokud se zadaří, chleba stejně levnější nebude.“ Přesto by ráda uspěla i v některém z individuálních závodů. Příležitost bude mít právě zítra. „Potřebovala bych, aby mi to i v jednotlivcích šlo, jako na prvním úseku štafety. Ale ne, jsem ráda, jak to je,“ zamyslí se. „Protože kdyby se to otočilo, mohla bych to holkám kazit ve štafetě.“  Jejím zatím nejlepším individuálním výsledkem je 14. příčka ze stíhačky v Novém Městě na Moravě.

 

Vývárek a rizotko
Tlak, který na ženskou štafetu vzhledem k jejím výsledkům bude, se snaží nepřipouštět. „Očekávání tu je, ale neřeším to. Snažím se soustředit na to, co se právě děje.“ Aktuálně by se asi ráda vrátila k obědu…  „Třeba teď máme vývárek a rizotko,“ nechá promluvit mlsný jazyk. Češi se ubytovali v motelových buňkách nedaleko biatlonového areálu v Kontiolahti. „Máme tu svoji pohodičku,“ usmívá se čtyřiadvacetiletá pohodářka.

 

Samé dobroty
Výběr místa však měl jeden háček. Tým s sebou musel vzít kuchaře. Háček se však proměnil ve velkou výhodu. Petr Bielčík z chaty na Suchém vrchu v Orlických horách dokáže potěšit chuťové buňky nejen každého sportovce. „Připadám si tu jako na velké hostině. Od pondělí, co jsme přijeli, máme jen samé dobroty,“ rozplývá se Eva Puskarčíková.

 

V dobré náladě
Z pohledu jídelníčku tak půjde na sobotní premiéru dobře naladěná. „Těším se na každý závod, takže se těším i na ten sobotní. Jsem moc ráda, že mám důvěru a budu startovat.“

 

Tak Evo, dobrou chuť a hodně štěstí!

 

Text: Tomáš Hermann