„Modlila jsem se za dostatek vůle,“ říká Gabriela Soukalová

07. března, 2015

Kontiolahti je svými nevyzpytatelnými podmínkami známé. Před rokem při větrné stíhačce závodů Světového poháru tam Gabriela Soukalová dokonce místo čtyř trestných kol běžela pět. Dnes dějiště MS 2015 opět ukázalo svoji odvrácenou tvář. „Ono je to tady opravdu typické, párkrát už to pamatujeme,“ souhlasí česká reprezentantka. „Naděje ale umírá poslední, takže jsme do toho šly a doufaly, že se nám to vyhne, ale bohužel to nedopadlo.“

 

Jak moc Tě to mrzí, že se takové počasí projevilo právě na mistrovství světa?
„Zamrzí to, ale je to prostě tak. Podmínky si člověk nevybírá, takže nám nezbývalo nic jiného než do toho jít.“

 

Už na nástřelu jsi vypadala dost nešťastně…
„Když si člověk snaží nastřelit zbraň a ví, že se nemůže trefit pořádně ani na ten terč, tak to se pak jde do toho závodu hůř, když kolikrát byl vítr tak silný, že nebyla šance zamířit ani na to zařízení. A to se stalo i v závodě. Trochu jsem doufala, že si vyberu chvíli, kdy ten vítr nebude tak silný, ale jak už jsem zaujímala tu polohu, tak mi šel úplně mráz po zádech, jak byl silný. Říkala jsem si, že pokud to nepřestane, tak nemám ani šanci střílet, bylo by mi líto to tam pálit do sněhu.“

 

 

Lze se proti tomu nějak bránit?
„Myslím, že ne. Ono je to hodně o štěstí, kdy přijedete zrovna na tu střelbu.“

 

Přesto jsi vleže byla bezchybná…
„To je pravda, říkala jsem si, že to dnes bude o střelbě a že se vyplatí třeba deset vteřin počkat a vyčistit to, než riskovat a jezdit po trestném kole. I po té nule jsem měla naději. Bohužel jak jsem měla štěstí při ležce, kdy ten vítr nebyl zase tak silný, tak jsem měla smůlu ve stojce. Jako většina startovního pole.“

 

V běhu jsi měla jedenáctý čas. Jak si se na trati cítila?
„Šla jsem do toho s čistou hlavou, nervózní jsem nějak extra nebyla, spíše mi to navodilo pohodu. Poprvé se mi letos běželo hezky, připadala jsem si jako ta stará dobrá Gábina.“

 

Nejen na střelnici, ale i na trati byly podmínky těžké, že?
„V prvním kole to bylo strašné. Stopa nebyla projetá, nejelo to, ale nechci se na to vymlouvat. Během druhého kola, kdy už bylo na trati hodně lidí, tak se to tak výrazně zrychlilo, že se to nedalo ani srovnat.

 

Bolel Tě závod hodně?
“Byla jsem ráda, že mě v mém posledním kole předjela Verča, protože jsem se za ní mohla trochu schovat. Ale hlavně jsem se modlila pro dostatek  vůle a byla jsem ráda, že se ten nade mnou smiloval a dal mi jí, protože jsem se prala až do posledního metru. Bavilo mě to, i když jsem měla úplně vyčerpaný fyzický fond.“

 

Každopádně máš lepší výchozí pozici než v Soči…
„To je pravda, na to jsem také myslela. Stíhačka je střelecký závod, a když budou podmínky lepší, tak se s tím dá něco udělat. Navíc máme fajn servis.“

 

Text: Tomáš Hermann