„Čtvrté místo je pro sportovce nejméně populární,“ říká Michal Šlesingr

08. března, 2015

Překonal loňské a předloňské zdravotní problémy a na vrcholné akci této zimy závodí Michal Šlesingr ve výtečné formě. Po třech mistrovských kláních v Kontiolahti se může pyšnit bilancí – první, sedmý čtvrtý!

 

 

 

Tak, Boušku, jak Ti chutná čtvrté místo?
„No, výsledek je to krásnej, ale samozřejmě jsou to takové přemrzlé brambory, ne moc dobré. Trošku mě to mrzí.“

 

Co Ti scházelo k medaili, kromě necelých dvou sekund?
„Mohlo to být cokoliv a kdekoliv. Já ty stojky střílel pomaleji, ale zase jsem tam neměl úplně jednoduchou situaci, protože na první  stojce jsem po třetí ráně začal cítit nohy. Třásly se mi jako při štafetě. Jsem proto rád, že jsem to i přes tohle dokázal uhlídat.“

 

Můžeš popsat, co přesně se stalo na té první stojce, když jsi čekal na čtvrtou ránu asi osm, devět vteřin?
„Tři jsem odstřílel docela v rytmu a najednou se to spustilo, nohy špatný, třásly se. Když jsem poznal, že jsou nohy povolený a vzpírají se, tak ze zkušenosti vím, vím, že bych tu ránu nedal. Tak jsem ji nespustil, ale odložil. Snažil jsem se trochu uklidnit a najet na terč znovu tak, abych ho neminul.“

 

A co druhá stojka?
„Když jsem měl takový zádrhel na té první, nechtěl jsem to znovu dopustit. Snažil jsem se být trochu rychlejší, ale samozřejmě to se mnou bylo celou dobu trošku nahnutý.“

 

Celkově jsi měl osmý běžecký čas, v závěrečném okruhu dokonce třetí. Jak ses cítil po běžecké stránce?
„Na trati jsem se snažil podat dobrý výkon jako v sobotu. Ta únava vás ale na střelnici stejně doběhne. Navíc ten příjezd na ni není jednoduchý, člověk musí nejdřív vylézt tu střechu, pak musí makat na rovině. Trochu jsem s tím zápasil, nebylo to úplně nejsnadnější. Nejvíce mě mrzí ta chyba vleže, přestože si jí nejsem vůbec vědom. Zřejmě jsem ji spustil o malinko dřív. Je to škoda.“

 

A teď pojďme do posledního kola. Věřil jsi v medaili?
„Když jsem za Tarjeiem a Antonem vyjížděl, věřil jsem si, že bych je mohl docvaknout. Sjížděl jsem je a v posledním kopci už jsem byl snad metr za nimi. Ale tím jak jsem je sjížděl, jel jsem v posledním kopci natvrdo, trochu přes závit. No a na té rovině, na tom přechodu, za stoupením bylo z jednoho metru najednou sedm osm. A to už byla vzdálenost, se kterou do cíle už nic udělat nešlo.“

 

Co říkáš svoji dosavadní bilanci v Kontiolahti: první, sedmý, čtvrtý?
„Jo, bilance je to nádherná, to stoprocentně! A kdyby mi někdo před závody řekl, že budu čtvrtej, tak to nejspíš beru. Ale každý sportovec ví, že to čtvrté je nejméně vděčné. Tak to prostě je.“

 

Jak hodnotil Tvůj výkon trenér Ondra Rybář?
„Pochválil mě za ty stojky. Přestože jsem tam postál o trochu déle, udělal jsem to dobře. Já jsem taky rád, jak jsem to ustál, není to úplně snadné se nějak odpoutat od toho, že jedu o dobrý výsledek. Na druhou stranu někde ty vteřinky chyběly.“

 

Rozhovor: Tomáš Hermann