„Sakramenstký štěstí,“ hodnotí Gabriela Soukalová svůj stříbrný závod

11. března, 2015

Před sezónou velká očekávání, během jejího úvodu často velká rozčarování. Pak ale výkonnost Gabriely Soukalové začala růst a dorostla až ke světovému stříbru z vytrvalostního závodu.

 

 

Gabčo, tak to vezměme po pořádku. A odstartujeme rovnou tou nejhorší otázkou. Jak ses cítila před závodem?
„No, trošku jsem se bála. Ale jak závod začal, tak to ze mě spadlo a na start jsem šla s čistou hlavou. Soustředila jsem se najednou na to, co mám. Což byly úplně jiné věci, než na začátku sezóny. Tam na mě byly po olympijských hrách a vlastně celé minulé sezóně velké nároky. A já jsem se snažila stále něco dokazovat… Pak to trochu opadlo, začala jsem se cítit lépe psychicky a se vším jsem se srovnala lépe, než v tom úvodu sezóny.“

 

 

V televizi na Tebe byl dlouhý detailní záběr, jak v cíli ležíš na sněhu, oči zavřené a zhluboka oddychuješ. Jak Ti bylo, na co jsi myslela?
„Jak mi bylo? Ty brďo, jako když z vody vytáhnou odkrveného, přidušeného plavce. Byla jsem vůbec ráda, že jsem trefila do cíle.“

 

 

Vnímala jsi potom, jak se soupeřky za Tebou rovnají, ale žádné Tě ne a ne předstihnout?
„Abych pravdu řekla, snažila jsem se to vnímat co nejmíň, není úplně dobré to nějak přehnaně sledovat. Protože už se mi několikrát stalo, že jsem pak byla na čtvrtém místě. Dnes jsem si řekla, že se raději půjdu převlíknout a udělat takové ty věci po závod. A teprve pak se zkusím podívat, jestli to bude stačit na nějakou placku. Přiznám se, tajně jsem v ni doufala a ono to nakonec vyšlo. Je to super!“

 

Přesto, nehlodá ti v mysli takový ten zlatý červíček: Co by, kdyby…?
„Určitě ne. Zlato, to už jsme si splnili v úvodu. To je prostě krása. I kdyby pak už nic nepřišlo, tak všichni můžeme jet spokojení a v klidu domů. A také se na to lze podívat i z druhého úhlu pohledu. Vždyť mě dělily jen necelé dvě sekundy od čtvrtého místa, přitom jsem na posledním kopci byla úplně prošitá. Co mě potkalo, bylo sakramentský štěstí.“

 

Co říkáš tomu, že vytrvalostní závod vyhrála žena, která byla před startem 61. v pořadí Světového poháru?
„Podle mě to je neskutečný, ale současně hrozně hezký. Ukazuje to na kouzlo biatlonu. V kterém jiném sportu by se to mohlo stát?

 

Nejen před Tebou, ale také před Evou, Jitkou a Veronikou, je ještě vaše parádní disciplína, štafeta žen. A výsledky v této sezóně zatím ujdou, vedete Světový pohár. Tvoje předpověď na pátek třináctého?
„Máme slušnou šanci. Ale jinak bych to nehrotila. Všechno, co se stane, to je život a biatlon je součástí našeho života. Věřím, že holky budou v super formě, Evička i Jíťa i Verča. Pokud se nám povede střelba, může se stát cokoliv… Jen se bojím, aby nezačalo hodně foukat a ze závodu se nestala velká loterie. Kdyby byly podmínky stabilní, jsem přesvědčená, že uděláme velký závod.“

 

Kolem krku Tě vedle dvou olympijských nyní hřeje i světové stříbro. Jak jej vnímáš?
„Žiju si svůj sen. Vše mi to dojde asi až někdy později. Nikdy jsem nevěřila, že bych mohla být tou vyvolenou, která by se ujala česání úspěchů. Jsem ráda. Opravdu mi to přijde těžko uvěřitelné.“ 

Lze vůbec všechny ty cenné kovy porovnávat?
„Olympijských medailí si vážím úplně nejvíc. Olympiáda je vrchol. Ale tohle je hrozné zadostiučinění. Sezónou jsem se docela protrápila a byla jsem často terčem kritiky mnoha lidí. Teď jsem jim ukázala, že jsem stále schopná si i občas povyskočit na stupně vítězů.“

 

Vnímáš to jako povzbuzení do dalších závodů?
„To stoprocentně. Na druhou stranu, i kdyby už byl konec zimy, můžu mít úplně klidnou hlavou. Jak se znovu ukázalo, Ondra Rybář, který celou mou přípravu letos řídil, umí formu naplánovat tak, aby na těch velkých akcích z toho byly ty třešničky.“

 

Sezóna ani mistrovství světa však ještě nekončí. Myslíš, že po této euforii ještě udržíš koncentraci?
„To se uvidí, vůbec si neumím představit, co to se mnou teď udělá. Doufám ale, že se povezu na vlně úspěchu i dál. Jsem moc ráda, že to tady a teď vyšlo zrovna mě, že mi bylo dovolenou nahlédnout až do takových výšin. Vážím si toho.“

 

Text: Tomáš Hermann