Ondřej Moravec: „Jsem tady od toho, abych porazil co nejvíce lidí!“

13. března, 2015

Projel cílem, a přestože více než polovina startovního pole byla ještě na trati, nechal průchod radosti i triumfálnímu gestu. „Měl jsem radost, že nejsem čtvrtý. Kdybych skončil potřetí na světovém šampionátu čtvrtý, asi bych nebyl úplně rád,“ vysvětloval bronzový muž čtvrtečního vytrvalostního závodu v Kontiolahti Ondřej Moravec. Dočkal se.

 

Ondro, tak co tomu bronzu říkáš?
„Konečně se to povedlo! Dvacítku jsem ještě nikdy nedotáhl, nechci říci do vítězného konce, ale do pozice v top tři. Z tohoto pohledu mám za sebou super závod. Sice tam ještě zůstává pořád ´kdyby´, tedy ta jedna rána… Ale přesto jsem teď strašně moc spokojenej a rád, že to takhle dopadlo.“

 

Když tedy pomineme Kontiolahti, tak zlato sis odstřelil hned dvakrát. V Ruhpoldingu 2012 i v Novém Městě na Moravě 2013. Čím jsi nyní to prokletí zlomil?
„Jo, to nevím.  Kdybych tohle uměl, tak to udělám pokaždé. V těch zmiňovaných závodech jsem vždy střílel za dvě, ale s jednou bych  to vyhrál. V Novém Městě jsem si zlato odstřelil dokonce na poslední položce. Takže dosud pro mě byly vytrvalostní závody zakletý. Člověk nikdy neví, k čemu ta jedna bude stačit. Záleží také na tom, jak jedou ostatní.“

 

Ve čtvrtek sis poslední položku pohlídal. Znamená to, že jsi zkušenější?
„Zkušeností už mám poměrně dost, to je pravda. Když se porozhlédnu po našem týmu, kolik jsem toho zažil, tak jenom Boušek toho má víc za sebou. A při pohledu na datum narození to taky není žádná hitparáda. Zkušenosti mám a dokážu jich využít. Konkrétní výkon pak ale záleží i na tom, v jakém jsem psychickém rozpoložení, jak jsem schopný se v daný okamžik koncentrovat. Čím víckrát si tím člověk projde, tím je to pak jednodušší. Už jsem to zažil tolikrát, že to stačí bohatě na to, abych to zvládl, ale ne vždy se to povede. Čím častěji to bude, tím lépe, to je jasné :-D.“

 

Buďme tedy konkrétní. Na co jsi myslel před poslední střelbou?
„Na nic. Automat. Nejhorší je přemýšlet prakticky o čemkoli, než začínám střílet, nebo když střílím. Na trati je čas přemýšlet, ale řeknu 400 metrů před střelbou je dobrý nemyslet na nic, tam se musí mysl vypnout a věci je třeba dělat automaticky.“

 

Jak těžký byl závěrečný okruh?
„Na začátku kola mi hlásili, že jsem na Simona dvě vteřiny sjel. Přesto jsem si říkal, že dvanáct vteřin je ale stále hodně. Na konci stoupání mi Marek Lejsek hlásil, že už je mezi námi jen devět desetin. To mě nakoplo. A najel jsem na něho dalších pět sekund. Simona jsem před tím viděl, jak jel do cíle a nevypadalo to nejrychleji. Hodně ztratil, zatímco já jsem měl finiš, myslím, dobrý.“

 

S jakým napětím jsi sledoval počínání dalších soupeřů. Ještě v závěru startovního pole byla řada favoritů Volkov, Peiffer, starší Boe?
„Volkova jsem se úplně nebál, přestože střílel čistě. Ale ten Peiffer zlobil, jel také s jednou a běžecky zhruba podobně. Ten mě ohrozit mohl. Na druhou stranu jsem věděl, že to poslední kolo jsem jel velice slušně. Jinak člověk může jen čekat. Co mu zbývá?!“

 

Mluvil jsi po závodě bratry Fourcadovými? Vždyť mohli být bratrský medailový double, jako Johannes a Tarjei při sprintu?
„Martin mi nic neříkal, ale Simonovi jsem se omluvil. Ten byl zklamaný. On i říkal, že to byl jejich cíl, vystoupit společně na pódiu.“

 

Ve Světovém poháru se jim to už povedlo, třeba u nás v Novém Městě na Moravě před třemi lety ve sprintu kdy byl Simon druhý a Martin třetí…
„To ano, ale na mistrovství světa je to něco jiného. Bohužel pro Simona, protože já bych neměnil. Jsem tady od toho, abych porazil co nejvíc lidí a jestli je to Fourcade nebo Pepa, tak je to úplně jedno.“

 

Máš nyní zlato ze smíšených štafet, bronz z vytrvalostního závodu. Nebylo by hezké mít jako před rokem v Soči tři medaile?
„Už teď to je nádherné. Jakákoliv další medaile by byla velký úspěch. Ale reálně? Ve štafetách to bude extra super těžké. Nechci říkat nemožné, ale opravdu těžké. Tým máme konkurenceschopný, to bezpochyby, ale jsou tu tři čtyři další země, které mají ten tým reálně silnější. V této disciplíně bude medaile viset hodně vysoko.“

 

V neděli je pak ještě na pořadu závod s hromadným startem….
„Tam to vidím skoro stejně. I když tam ta šance je asi o něco větší, pokud dobře zastřílím.“

 

Vzpomeneš si ještě někdy, že jsi právě tady byl před deseti lety v této disciplíně na mistrovství světa juniorů druhý?
„Nevzpomínám na to, ale pamatuju si to. Vyhrál támhle kolega Svendsen. Zajímavé věci se stávají… Vždycky když se mě někdo ptal, jestli mám rád Kontiolahti, tak jsem odpovídal, že ne. Ale je vidět, že výsledky tady mám dobrý, byť to s mými pocity vůbec nesouvisí.“

 

Vezmeš tedy Kontiolahti na milost?
„Ne, to v žádném případě!“

 

Rozhovor: Tomáš Hermann