Češi na Sibiři umí!

19. března, 2015

Biatlonový areál patří k nejmodernějším na světě. Poprvé hostil mistrovství světa roku 2003 a českému výběru přinesl hned tři cenné kovy. Kateřina Holubcová – Jakešová se stala mistryní světa ve vytrvalostním závodě a získala bronz ve sprintu. Ve stejné disciplíně byl třetí také Zdeněk Vítek, současný trenér družstva žen! Poprvé na velkém fóru se představil také tehdejší junior Michal Šlesingr. Za 27. místo ve vytrvalostním závodě vybojoval své první velké body a podílel se na šestém místě štafety.

 

Jednu z hlavních rolí měl Michal Šlesingr i o dva roky později. V závodě smíšených štafet se o světové tituly bojovalo právě při finále Světového poháru. Ještě před poslední položkou byla česká štafeta Kateřina Holubcová – Jakešová, Irena Česneková (ano to je naše masírující Irča), Roman Dostála a Michal Šlesingr ve vedení. Závěrečná položka však našemu benjamínkovi nevyšla. Boušek ve finiši prohrál s Ricco Grossem a Češi doběhli čtvrtí za dvěma ruskými štafetami a Německem. To by se dnes nestalo. Jednak proto, že každou zemi už může reprezentovat jen jeden kvartet. A navíc proto, že Michal by to už ustál.

 

Poprvé mezi elitu nahlédl v Chanty-Mansijsku také Ondřej Moravec, který na Sibiři skončil čtvrtý ve sprintu v sezóně 2007/2008. A Michal Šlesingr tam na stupně vítězů vyskočil už dvakrát, vždy ve stíhačce a vždy byl třetí. Psaly se sezóny 2007/08 a 2012/13. Mezi tím se u Irtyše uskutečnilo také MS 2011, kde se světu poprvé představila Gabriela Soukalová a svoji premiéru ozdobila 22. místem ve stíhačce. Veronika Vítková se pak blýskla osmým místem ve vytrvalostním závodě a Michal Šlesingr skončil osmý ve stíhačce.

 

Čas Gabriely Soukalové pak přišel na konci sezóny 2012/2013, kdy se její hvězda naplno rozzářila. Tehdy třiadvacetiletá dívka triumfovala ve sprintu, stíhacím závodě i v závodě s hromadným startem! Svět jí ležel u nohou a leží dodnes.

 

Silnou pozici západosibiřského centra u českých biatlonistů podtrhuje i aktuální vyjádření Michala Šlesingra: „Z pohledů tratí a areálu je to pro mě oblíbená destinace. Jezdí se mi tu vždy docela dobře. A věřím, že teď to nebude jiné. Běžeckou formu z Kontiolahti jsem snad cestou někde nepoztrácel a snad tu ještě něco zajímavého předvedu.“

 

Text: Tomáš Hermann