„Je to úleva,“ přiznala Veronika Vítkové po svém střeleckém procitnutí

20. března, 2015

Potvrdila, že světový šampionát v Kontiolahti oplakala. „V hromáďáku se mi hnaly slzy do očí už při závodě.“ Veronika Vítková se trápila střelecky a individuální medailové sny se proměnily jen v jedno osmé místo. Proto na Sibiři přišla změna. Vleže začala střílet postaru od prostředního terče, tedy tak jako to dělávala kdysi.

 

„Byla to změna na poslední chvíli a se Zdeňkem Vítkem jsme věděli, že je potřeba něco změnit. A tohle nebylo řešení nijak složité. Během třech tréninků před závody jsem si tady zopakovala to, co jsem měla dříve zažité. Každé změna směřuje pozornost trochu jinam, a to bylo naším cílem.“

 

A dnešní sprint to potvrdil. V problematické ležce, jsi minula jen jeden terč…
„Navíc to nebyla stranová chyba, jaké jsem dělala předtím.“

 

Budeš takto střílet i nadále?
„Tady v Chanty-Mansijsku určitě, ale jinak to vidím spíše jen jako změnu dočasnou. Zřejmě více o tom budeme mluvit po sezóně.“

 

Jak tedy hodnotíš dnešní čtvrté místo?
„Závod to byl hodně těžký, ale pro mě měl šťastný konec. Už zase vím, že dokážu závodit na špici. Takto zvednout náladu jsem si po mistrovství světa potřebovala. Je to úleva.“

 

V průběžné klasifikaci Světového poháru jsi čtvrtá. Na Seměrenkovou z Ukrajiny ztrácíš 41 bodů. Jak se na pořadí a tuto soutěž upínáš?
„Snažím se myslet především na ty závody, co mě čekají a koncentrovat se na ně. Ráda bych navázala na dnešní sprint. A kdyby se mi to podařilo, tak budu spokojená.“

 

Jak vnímáš vaše druhé místo v Poháru národů?
„No to je super pecka. Asi o to více nás může mrzet Kontiolahti… Na druhou stranu to i tak potvrzuje sílu celého našeho týmu. Ukázaly jsme s holkami, že patříme k nejlepším, že patříme k velmocím.“    

 

Rozhovor: Tomáš Hermann