I. sraz, Harrachov, 2005

03. dubna, 2015

I. setkání se uskutečnilo 9.9.2005 v penzionu Pavla Ploce mladšího v Harrachově.

Středisko zimních sportů Harrachov se stalo v roce 1961 domovem biatlonistů. Byli soustředění v Rudé hvězdě, která spadala pod ministerstvo vnitra. Z Dukly Liberec přešel do Harrachova i trenér Míla Weber.

Mezi prvními sportovci byli Milan Janoušek, Jan Denke, Josef Eminger, Václav Klaisinger, následovali Pavel Ploc, Ladislav Mundil a další. Středisko bylo zaměřeno na velkorážný biatlon, zvýšil se počet profesionálních závodníků a zlepšilo se jejich technické zázemí. Cílem tohoto snažení bylo vychovat reprezentanty pro státní reprezentaci. Vznikla tak konkurence armádnímu sportovnímu středisku Dukla Liberec.

K naší účasti na zimních OH v Insbruku v roce 1964 však ještě nedošlo. Teprve v následujícím roce byla složena výprava ze závodníků Dukly a RH a s trenérem Mílou Webrem se zúčastnila mistrovství světa ve velkorážném biatlonu v norském městě Elverum. Z Dukly Liberec byli vybráni závodníci Josef Krupka, Egon Hofmann a Ladislav Žižka a z RH Harrachov Pavel Ploc a Ladislav Mundil. Výprava byla obléknuta do reprezentačních obleků na Kozím plácku v Praze. Bylo samozřejmostí, že se po návratu vše vracelo. Pepa Krupka si bral oblek po hokejistovi Bacílkovi, měli stejnou postavu. Závodníci byli vybaveni pouze dvěma páry lyží. To si dnes již nikdo nedovede představit. Byl to vůbec první start československých sportovců-biatlonistů na mistrovství světa, zkušení nebyli ani závodníci, ani trenér. Ze vzpomínek Pavla Ploce: Na startu jednotlivů jsme si všimli, že norští závodníci mají na krku pověšené štíty. Teprve na střelnici jsme pochopili proč. Terče byly umístěné proti slunci, které bylo nízko nad obzorem. Štíty jim sloužily jako kryt proti slunci, my jsme je neměli a proti slunci jsme viděli velmi špatně a podle toho vypadala i střelba.  A Norové také vyhráli závod jednotlivců i závod štafet, jejich nejlepší závodník byl Olav Jordet. A jak dopadli naši? Ve třetí desítce skončili Ladislav Mundil a Egon Hofmann, štafeta obsadila deváté místo.

Je to již 40 let, z mladíků se stali ctihodní pánové, ale jejich vzpomínky jsou stále živé. Na mládí v bílé stopě s puškou na zádech se zapomenout nedá. Jako upomínku na setkání dostali účastníci tričko se znakem.