V. sraz, Krkonoše, 2009

07. dubna, 2015

V. sraz Vosecká bouda – Krkonoše 2009

Setkání veteránů-biatlonistů, uskutečněné na Vosecké boudě v Krkonoších ve dnech 24. – 25. října 2009, bylo již páté v pořadí.

Pořadatelé celé akce Miloslav Zuzánek a Jan Húska zajistili nejen parkování aut u lesního závodu v Harrachově, ale i dopravu sněžnými skútry až na Voseckou. Vezli nás Petr Kožíšek a Miroslav Bulušek. Krkonoše již dostaly první sněhovou nadílku, nahoře byl již pěkný zimní den. Po dojezdu všech účastníků nezbytné přivítání, vzpomínka na Ty, kteří již nejsou mezi námi a společná fotka. Milovník myslivosti Mirek Trejbal musel asi něco zastřelit, na uvítanou byl výborný guláš. Po večeři se již u jednotlivých stolů rozproudila debata a vzpomínalo se. A bylo na co vzpomínat. Vosecká bouda byla útočištěm biatlonistů vždy na podzim, když napadl první sníh. Trénovali zde nejen biatlonisti RH Harrachov a KBS Texlen Studenec-Naveta Vilémov, ale také reprezentační družstva dorostenců, juniorů a sportovci z Dynama Zinvald. Byly zde pořádány i závody ve velkorážném biatlonu.

Nejstarší účastník setkání František Majvald z Letohradu vzpomínal na jedny z prvních závodů, které pořádal Olda Dvořák v Jizerských horách na Šámalově louce. Konaly se 1. -2. Ledna 1961 za účasti asi devadesáti sportovců DUKLY, VNITRA a SVAZARMU. Spalo se v Liberci v kasárnách, teplota při závodech byla -25 stupňů. Volná zábava pokračovala do pozdních nočních hodin, pořadatelé připravili i soutěž ve střelbě ze vzduchovky na sklápěcí terče. U kulatého stolu se hrály karty.

Ráno bylo na Vosecké boudě nádherné. Na teploměru bylo několik stupínků pod nulou, byl lehký přímrazek, jasno. Na zpáteční cestu do Harrachova byl připraven sněžný skútr a za ním zapřaženy dvoje sněžné saně. Cesta byla zledovatělá a to se málem stalo osudným. Na jedné z muld povolilo spojení saní se skútrem, první saně se odpojily a velkou rychlostí ho předjely. Vyskočit ze saní se podařilo jenom Tondovi Křížovi. Minuli jsme kamennou zídku, pravá lyže saní se zabořila do sněhu a sjeli jsme do hlubokého koryta potoka. Nejhůře dopadl Pepa Šourek, který seděl na pravé straně prvních saní. Zůstal pod saněmi přimáčknut v korytě potoka. Ostatní na tom byli lépe, nadzvedli saně a Pepovi pomohli na cestu. Měl pohmožděnou pravou nohu. Mohlo to dopadnout daleko hůř. Saně byly znovu připojeny ke skútru a zajištěny proti odpojení. Znovu jsme nasedli na oboje saně a opatrně dojeli dolů do Harrachova. Na upomínku dostali všichni účastníci pamětní list s podpisy.