Švédský start sezóny pohledem Ondřeje Rybáře

29. listopadu, 2015

„Stejně jako jsme udělali změny v přípravě, tak nás změna potkala i v Östersundu. Bydlíme v jiném hotelu, dále od stadionu. Na každý závod nebo trénink nás tak čeká 20 minutová cesta. Zatím to nemohu ani nechci hodnotit, musíme se s novým místem nejprve více seznámit a prožít si jej.

Každý start do sezóny bývá nervózní, protože s sebou přináší očekávání i odpovědi na mnohé otázky, třeba: Neudělali jsme někde chybu?  Ovšem, přiznám se, že nervózní jsem ve Švédsku stále méně a méně. Dokonce bych řekl, že se i těším. Starty do sezóny se nám totiž opakované daří.

Co jsem zaznamenal od kolegů trenérů i našich servismanů, tak tratě jsou letos v perfektním stavu. A přestože je základní vrstva navezena z loňských zásob, neobsahuje sníh velké množství kamenů, které dokázaly v minulosti poničit hodně lyží. To vnímám jako posun. Pořadatelé se snaží.

Velkým nepřítelem bývají v Östersundu povětrnostní podmínky. Jednak je to silný vítr, jednak vysoká vlhkost. Nedaleko je totiž rozlehlé jezero Storsjoen. Vlhkost pocitově snižuje teplotu a je nepříjemná zejména při střelbě, kdy závodníci ztrácejí v prstech cit.

Östersund mám také spojený s jedním z mých nejemotivnějších trenérských zážitků. Ten se týká vítězství mixu v sezóně 2013/2014. Pomíjím situaci, kdy Gábina odnesla lyže Ondrovi, který se právě připravoval ke startu… Moje emoce směřují ke Zdeňku Vítkovi, jenž byl tehdy členem vítězného kvarteta.  I přes bolesti zad, které jej potom přiměly předčasně ukončit kariéru, dokázal týmu pomoci. A vlastně se tak i tímto vítězství rozloučil se závoděním. Zdeněk je úžasný člověk, který toho udělal pro český biatlon hodně moc a já jsem nyní šťastný, že jej mám jako trenéra ve svém týmu.“

 

Text: Ondřej Rybář