Tři dívky, tři naděje, tři cesty za štěstím

03. prosince, 2015

Každá si v závodě prožila svůj příběh, každá jiný. Každá měla naději na lepší výsledek, ale ani jedna nezklamala. Gabriela Soukalová, Veronika Vítková a Eva Puskarčíková ve čtvrtečním vytrvalostním závodě ukázaly bojovná srdce, přestože se tentokrát štěstí nepostavilo na jejich stranu.

 

Černo před očima
„Bylo hodně obtížné trefit správné tempo, protože v přípravě jsme tak dlouhý závod nezkoušely. Nejdříve jsem se bála, abych tempo nepřepálila, a pak jsem se třásla, aby mi vydržely síly,“ vykládala s úsměvem na tváři Gabriela Soukalová. V závodě trefovala jeden terč za druhým. „Každá vydařená položka dodá chuť a energii,“ vysvětlovala, jak stále držela vysoké tempo. Až poslední rána minula černý terč. „A já jsem pak

v závěrečném okruhu měla černo před očima. To byl pro mě skutečně boj,“ přiznala. Tato jedna chyba ji připravila o vítězství. „Umístění v nejlepší pětce, to je pro mě v úvodu sezóny nad očekávání,“ radovala se z konečného výsledku, který i tak prudce kontrastoval s jejím loňským 62. místem.

 

Kalibr a spěch
To Veroniku Vítkovou tížil jiný balvan. A to tři chyby vleže při smíšených štafetách. „Na to nešlo nemyslet, protože s ležkou se trápím už několik let zpátky,“ líčila svoje předstartovní pocity. Nakonec z deseti ran v položkách vleže minula ´jen´ dva terče. „Přestože mám stále co zlepšovat, hodně se mi ulevilo,“ oddychla si nahlas, přestože jí jeden kalibr připravil minimálně o bronz. „A ta druhá chyba? Přiznám se, že už jsem se viděla na trati, uspěchala jsem to.“ Radost jí udělal výkon v běžecké části, ve které byla pátá nejrychlejší. „Zpočátku

jsem nevěděla, jaké zvolit tempo, ale nakonec jsem vydržela se silami až do konce. To je určitě pozitivní.“ Navíc, jak přiznává, dodává jí to optimismu i do sobotního sprintu. „Ta výzva je jasná. Dát dvě nuly a rychle pelášit do cíle,“ rozesmála se rodačka z Jilemnice.  Loni skončila ve sprintu v Östersundu druhá. Neminula přitom ani jeden terč…

 

Cíl se nemění
Její cíl pro tuto sezónu je jasný. Prosadit se do elitní desítky. Dnes měla Eva Puskarčíková svoji výzvu na dosah, nebýt však osudového zaváhání v závěrečné položce. Místo radosti z deváté pozice se tak musela smířit s umístěním v páté desítce výsledkové listiny. „Nebyla jsem nervózní, ani nefoukal vítr, ubezpečovala jsem se, že nedopustím to, co loni. A stejně tři rány letěly mimo terč,“ kroutila Eva nad posledním střeleckým dílem hlavou. Pravdou je,

že před rokem jí mířily mimo terč dokonce čtyři střely ze závěrečné položky. Takže vlastně zlepšení… „No, tak bych úplně neviděla. Prostě to příště zkusím znovu a o hodně líp, protože na mém cíli se nic nemění,“ říká odhodlaně ke své cestě za splněním cíle.

 

Text: Tomáš Hermann