Michal Krčmář byl rád, že udržel morálku

05. prosince, 2015

Před loni skončil 24. ve sprintu v Le Grand Bornard, minulý rok si polepšil na 15. pozici při stíhačce v Pokljuce, dnes svůj výkonnostní progres posunul na 13. místo, které vybojoval během větrného sprintu v Oestersundu. „Byl to hodně specifický závod, ne zcela férový. A přestože mám z výsledku radost, beru jej s rezervou,“ řekl s nadhledem čtyřiadvacetiletý Michal Krčmář. „Až takový výsledek dosáhnu za regulérních podmínek, budu jej určitě stavět mnohem výš.“

 

Nástřel a závody to byly podle jeho slov dva rozdílné světy. „Podmínky se diametrálně lišily. Pro mě bylo výhodou, že už jsem startoval docela vzadu a už jsem alespoň věděl, do čeho jdu, co mě čeká.“ Na trati se nejprve trápil. „Už při zapracování to nebylo ono. Vůbec jsem neměl šťávu.“ Hned první mezičas na metě 2.1 km jeho slova potvrdil. Průběžně byl 78. v pořadí s odstupem 27 sekund na vedoucího Martina Fourcada. Než dojel na úvodní střeleckou položku, jeho ztráta se rozrostla až na děsivých 40 sekund. „Výkonem v úvodním kole byl opravdu bídný,“ uznal sám.

 

Michal Krčmář na startu svého doposud nejlepšího závodu v SP, sprintu ve švédském Östersundu. Foto: Český biatlon, Petr Slavík

Michal Krčmář na startu svého doposud nejlepšího závodu v SP, sprintu ve švédském Östersundu. Foto: Český biatlon, Petr Slavík

Vleže minul pouze jeden terč a byl na průběžném 46. místě. „To už dávalo naději nejen na postup do stíhačky, ale i na zisk bodů.  Říkal jsem si: Průser už to snad nebude.“ Naděje mu vlila energii do běžeckého výkonu. Jeho ztráta už nenarůstala tak dramaticky. „Začal jsem si také uvědomovat, že dnes mám velkou oporu v lyžích. Byly od kluků ze servisu skvěle připravené.“

 

Na stojce chtěl zabojovat o svůj první letošní bod do klasifikace Světového poháru. Nakonec to dopadlo mnohem, mnohem lépe. „Myslím, že jsem měl docela štěstí na vítr. První čtyři rány jsem odstřílel relativně v rytmu. Sfoukávat mě to začalo až před pátým výstřelem.“ Rychle vyřešil dilema, zdali ránu rychle odpálit nebo si na ni počkat. „Risknul jsem to a vystřelil. Druhá varianta mi přišla horší. Kdybych čekal a netrefil se, vyčítal bych si to.“

 

Za trestným kolem dostal informaci od trenéra Zdeňka Vítka: „Běžíš dvanáctý!“ „Musel mi to zopakovat, pobral jsem to až na podruhé,“ líčil se smíchem, jak nemohl svému postavení uvěřit. „Věděl jsem, že na tom nejsem kdovíjak běžecky, ale taková to zpráva dá každému křídla a dala je i mně. Za žádnou cenu jsem nechtěl tuhle šanci pustit.“ Svoje umístění udržel, až v samém závěru jej překonal jen bezchybně střílející Kanaďan Davies.

 

Jeho zlepšený výkon dokládá i pohled do statistik. V posledním kole byl na trati 13. nejrychlejší! Jaký to rozdíl proti úvodu závodu. Na Martina Fourcada tentokrát ztratil jen 16 sekund. “Zlepšení nebylo ani tak otázkou výkonnosti, jako hlavy. Bolelo to, ale jsem rád, že jsem udržel morálku.“

 

Loni ho mrzelo, že už nedokázal na 15. příčku z Pokljuky navázat dalším umístěním v elitní dvacítce, přestože body sbíral pravidelně. „Věřím, že jsem udělal další výkonnostní posun. Mám za sebou přes léto hodně tvrdé práce. Nechci se upínat k tomu, že teď to půjde samo, nebo že už mám splněno. Chci se soustředit na každý závod zvlášť a především zůstat zdravý.“

 

Tou nejbližší výzvou bude nedělní stíhačka. Zatím však nad ní nechce rozjímat. „Viděli jste to dnes? Vždyť nemá smysl se tím zabývat. Vše se odvine od počasí.“

 

Text: Tomáš Hermann