Hochfilzen, zastávka na cestě domů, pohledem Zdeňka Vítka

11. prosince, 2015

“Štafety z prosince loňského roku jsou pro mě stále největším zážitkem. Holky ukázaly, že mohou být vpředu. A přestože pak stály na pódiu ještě čtyřikrát a z toho byla dokonce tři prvenství, Hochfilzen je pro mě v tomto směru nepřekonatelný. Bylo to poprvé a bylo to nejsilnější.

 

Po mnoha týdnech na Severu, kde jsme obyčejně jak za prvním sněhem, tak poté na první kole Světového poháru v Oestersundu, představuje pro mě Hochfilzen takový malý návrat domů.  Den se oproti Skandinávii prodlouží, opět poznáme, jak vypadá slunce. To vše člověka nabije ohromnou energií. Navíc se přiblíží i Vánoce. Prostě v Hochfilzenu už cítíme, že první zatěžkávací runda Světového poháru se láme do druhé poloviny. Pak už si jen odskočíme do Pokljuky a hurá domů.

 

Tratě v Hochfilzenu nejsou vůbec jednoduché, ale ještě větším nepřítelem je počasí. Jednak jsou některé úseky na slunci, jiné po celý den na mrazu. Kvalita sněhu se tak střídá a zejména servismani hodně trpí. Když se pak přidá i pravidelné sněžení, během kterého tam umí napadnout až 15 centimetrů sněhu za hodinu, je vymalováno. Ještě si pamatuju, že jsem tam několikrát jel skoro naslepo. Brýle nestíhaly a oči musely být přivřené. A střelnice? Je hodně nevyzpytatelná. Ale která není? Každá má svá specifika, ta hochfilzenská vedle větru i nepříjemné zadní slunce. 

 

Před takovými deseti patnácti lety, byly závody v Hochfilzenu ještě komorní, ale po mistrovství světa 2005, kde shodou okolností ve sněhové vánici vybojoval Roman Dostál titul mistra světa, začal divácký zájem narůstat. Fanoušci si do Hochfilzenu našli cestu a těší mě, že už i Ti naši. Nejdříve za námi začali jezdit kluci z jilemnické Delfi v reprezentačních hokejových dresech, a teď se přidávají další. To je skvělé a jsme za to moc rádi.

 

A jak se nám bude letos dařit? Věřím, že dobře, ale více bych to asi nespecifikoval. Držte nám palce!”

 

Text: Zdeněk Vítek, trenér reprezentačního družstva ČR v biatlonu žen