„Byla to neskutečná zodpovědnost,“ říká Lucie Charvátová

13. prosince, 2015

Lucie Charvátová startovala podruhé v závodě štafet Světového poháru. Premiéru si odbyla před dvěma lety ve francouzské Le Grand Bornand. Češky tehdy doběhly desáté. Na druhý pokus z toho dnes bylo šesté místo. Tehdy na trestném kole kroužila třikrát, dnes jednou. Přesto k radosti měla daleko. Na trať totiž vybíhala jako první, ale předávala sedmá. „Já moc mluvit nemůžu a do smíchu mi rozhodně není, ač mám velkou radost, jak to Verča dotáhla do cíle, protože můj výkon byl velmi podprůměrný a musím se upřímně omluvit za to trestné kolo, protože to tam nemělo vůbec být.“

 

Ale štafetu jsi přivezla v kontaktu s ostatními týmy.
„To bylo jediné, čemu jsem tomu mohla pomoci. Dohnat to rychlým během, abych neztrácela víc, než bylo nezbytně nutné.“

 

Vyjížděla jsi první, s jedničkou na hrudi. Byla jsi před startem hodně nervózní?
„To byla neskutečná zodpovědnost. To si nikdo nedovede představit, jak nervózní jsem byla. Vždyť startovat s jedničkou a přijíždět na stav číslo jedna, to je obrovská zodpovědnost.“

 

Můžeš to k něčemu přirovnat?
„To se nedá přirovnat. To je tak specifické a v biatlonu zvlášť. Jakýkoliv jiný závod se tomu také nedokáže vyrovnat. Biatlon to je o psychice, o hlavě, a když je člověk blízko nějakému úspěchu, napětí se zvyšuje.“

 

Vraťme se ještě k osudové stojce.
„Zůstaly mi tam tři terče na tři dobití. Trefit to je pro mě nadlidský úkol. Nemám ještě tolik nastříleno, ani tolik zkušeností. Navíc tam byl ten tlak prvního místa. Opravdu mě to moc mrzí, že jsem to tak zkazila. Opakuji, trestné kolo ve štafetách být nesmí. Kdybych zodpovídala sama za sebe, tak mohu být naštvaná zase jen na sebe, ale ve štafetách se s trestným kolem závodí těžko celému týmu.“

 

Text: Tomáš Hermann