Cesta k bezchybné střelbě? Nestřílet!

19. prosince, 2015

„Konečně,“ ulevila si za cílovou metou ve slovinské Pokljuce Veronika Vítková. Konečně totiž dokázala v této sezóně zastřílet bezchybně. Výsledkem je skvělé čtvrté místa z pátečního sprintu a naděje do sobotního stíhacího závodu. Čtvrtá pozice jí nevadí. „Je to pořád můj nejlepší výsledek v sezoně!“

 

Veroniko, při štafetách v Hochfilzenu se Ti po pěti ranách vysmívaly tři terče. V průběhu pátečního sprintu, jsi to nedovolila ani jednomu. Co se změnilo, a co to pro Tebe znamená?
„Hodně jsme o tom mluvili s trenérem Zdeňkem Vítkem. Sám se mě třeba ptal, zdali nemám nějaký recept nebo nápad, jak se z té krize dostat. Navrhla jsem mu, že mi občas pomáhá střílet méně.“

 

Jak to vypadalo v praxi?
„Během oficiálního tréninku před závodem jsem proto vůbec nestřílela. Občas to prostě zafunguje tak, že čím míň sáhnu na flintu, tím mi to jde později líp. Jsem moc ráda, že se to potvrdilo, že to klaplo.“

 

A nervozita na střelnici se nedostavila?
„Snažila jsem se soustředit na to, abych dělala věci tak, jako dělám na tréninku, snažila jsem se mít pod kontrolou každou jednotlivou ránu. Ve výsledku byla střelba trochu pomalejší, ale byla přesná, a to se počítá.“

 

Myslíš, že se Ti tedy vrátilo střelecké sebevědomí?
„Doufám, že jo. Je to pro mě určitě důležitý restart. Takovýto závod jsem potřebovala, aby mě to nakoplo, a snad to bude pokračovat dál.“

 

V posledním okruhu jsi stahovala náskok Němky Hildebrandové. Nakonec Ti na ni chyběly tři vteřiny. Mrzí tě to?
„Zcela upřímně, na trati to ve sprintu za moc nestálo. Dokonce bych řekla, že to byl můj nejhorší běžecký výkon v této sezóně, pocitově určitě. Na druhou stranu mě těší, že i za této situace jsem dokázala v závěru ještě v sobě najít síly a zabrat. Bylo to důležité i proto, že v sobotu na sprint navazujeme stíhacím závodem a počítat se bude každá sekunda. Každopádně svoji aktuální běžeckou výkonnost formou nazvat nemůžu. Trochu mě ale hřeje, že i za této situace jsem schopná zajet čas do desítky.“

Ke konci se blíží první trimestr Světového poháru. Cítíš už únavu?
„To ano. Těším se, že si o Vánocích trochu odpočineme. Tady v Pokljuce to ale bude ještě hodně náročné, jedná se vlastně o tři závody ve třech dnech.“

 

Přemýšlela už jsi o taktice na sobotní stíhačku?
„Hlavně se nesmím nechat strhnout davem. Potřebuju, abych na střelnici dělala to, co na tréninku. Jednoduše řečeno, střelba bude základ, a to ostatní už přijde. Pak, věřím, že to bude dobré.“

 

Veroniko, během kariéry už jsi byla v individuálních závodech na stupních vítězů v Östersundu, v Hochfilzenu, v Oberhofu, v Ruhpoldingu, v Oslu nebo v Novém Městě na Moravě. A co Pokljuka? To Tě neláká?
 „Takhle jsem se na to ještě nepodívala. Beru to tak, že se snažím udělat co nejlepší výsledek všude, kam přijedu. Tady se mi to zatím na bednu nepovedlo, ale výsledek ze sprintu je super, a to mě těší. Uvidíme, jak se mi bude dařit dál, snažit se budu ze všech sil.“

 

Rozhovor: Tomáš Hermann