„Je to bonus,“ říká Michal Krčmář, který opět poběží „hromaďák“

14. ledna, 2016

Minulou sezónu vybojoval ve Světovém poháru 99. bodů a obsadil konečnou 51. pozici. Během právě probíhající zimy a před polovinou sezóny, se už může pyšnit ziskem 135 bodů a průběžnou 33. příčkou v klasifikaci SP. Michal Krčmář stoupá vzhůru, což dnes ve vytrvalostním závodě potvrdil svým prvním umístěním v elitní desítce, které lze vnímat i jako předčasný dárek k pětadvacátým narozeninám. Ty oslaví přesně za deset dnů.

 

Michale s čím a v jakém rozpoložení jsi šel dnes na start?
„Můžu to říct na rovinu? Chtěl jsem s tím vydrbat. Tady v Ruhpoldingu se střílí hodně nul. Ale dnes sněžilo, chvílemi i dost profukovalo, a to byly podmínky, které střelbu dokážou hodně zamotat. Svůj výkon jsem chtěl proto postavit na střelbě. Věřil jsem, že hodně lidí se do těch nepříjemných podmínek chytí.“   

 

A to se vlastně potvrdilo. V celém závodě byly jen dvě bezchybné střelby v podání Ondřeje Moravce a Maxima Cvětkova z Ruska. Tebe soustředění na kvalitní střelbu nesvazovalo?
„Přiznám se, že trochu jo. Poznal jsem to při první stojce. Byla hodně křečovitá a udělal jsem tam zákonitě i chybu. Naštěstí to byl jen ta jedna jediná. V celém kontextu to však hodnotím pozitivně, protože to napětí ze mě trošku spadlo, uvolnil jsem se a další dvě položky už jsem mířil přesně.“    

 

A najednou jsi bojoval o elitní desítku. Co jsi tomu říkal? 
„Hlásili mi, že běžím, devátý, desátý. To pro mě bylo velké překvapení, nechtělo se mi to věřit. Bylo mi jasné, že na trati musím nechat úplně všechno. Jsem fakt nadšený, že to klaplo a jsem v desítce.“

 

Dočkal ses nějakých překvapivých gratulací?
„Třeba hned do buňky mně volal táta. On obyčejně pochvalou šetří, ale dnes mi hned gratuloval a byl nadšený, protože sám nikdy v desítce neskončil. Když udělám radost rodičům, tak mě to hřeje nejvíc.“

 

Před týdnem, po svém dvanáctém místě ve sprintu, jsi stále říkal, že jdeš závod od závodu. Na klasifikaci Světového poháru se neohlížíš. Platí to stále?
„Platí. Přesně v tom duchu jsme o tom hovořili i s Ondrou Rybářem, když jsem měl krizi v Hochfilzenu a Pokljuce. Vím, že moje cesta stále vede závod od závodu. I kdyby se mi teď třeba už dál nedařilo, tak už vím, na co mám. A to je, že se opravdu mohu měřit s těmi nejlepšími.  Biatlon je hodně vrtkavý a z první desítky není až tak daleko do té deváté. Vím, o čem mluvím.“

 

Před týdnem sis odbyl premiéru v závodě s hromadným startem. Výsledek z dnešního vytrvalostního závodu znamená, že ho poběžíš i nyní. Co to pro Tebe znamená?
„Ten závod se mi strašně líbil. Sice mě mrzí, že hned na druhé položce jsem se trojkou odstřelil do pozadí, ale teď dostávám druhou šanci a budu ji chtít využít. Je to bonus, je to čest běžet s těmi velkými borci.“  

 

TH