Veroniku Vítkovou trápí opakovaná selhání

03. března, 2016

Oči se jí leskly a do řeči jí moc nebylo. Veronika Vítková si uvědomovala, že svůj úkol na prvním úseku nesplnila. Pětkrát dobíjela, ztratila kontakt s čelem závodu a českému týmu se tak hned zkraje rozplynul sen o obhajobě titulu mistrů světa z roku 2015.

 

Veroniko, máš za sebou…
„…další pokaženou štafetu.“

 

Co se odehrálo na první položce?
„To kdybych věděla, tak to nedělám. Nedala jsem první ránu, ale pak jsem, myslím, střílela v rytmu. Ještě nic nenasvědčovalo, že by měly přijít potíže.“

 

Po druhém dobití už jsi téměř vyrážela na trať.
„Byla jsme si jistá, že terč spadne, dokonce se i pohnul, proto jsem na dioptru hned automaticky zavřela klapku a už, už jsem se zvedala. Místo toho jsem ale musela zase dobíjet.“

Na trati po nepovedených položkách v leže a ve stoje. Foto: Český biatlon, Petr Slavík

Na trati po nepovedených položkách v leže a ve stoje. Foto: Český biatlon, Petr Slavík

 

 

Vybavilo se Ti v tu chvíli Canmore a trestná kola?
„Samozřejmě, bohužel. Spadla na mě v tu chvíli těžká krize a cítila jsem to pak i v běhu. Byla to taková křeč až na předávku.“

 

Štafeta je týmová záležitost, ostatní Tě podrží, nemyslíš?
„To opravdu nevím, protože z mé strany je to už opakované selhání. Už nevím, co si s tím mám počít. Na tréninku se mi dařilo, věřila jsem si, a pak přijde závod a nevím, co se to se mnou děje. Nedokážu prodat to, co umím. Moc mě to trápí.“

 

TH