Povinnosti, spánek i optimismus Gabriely Soukalové

04. března, 2016

Každý svého štěstí strůjcem, říká se. Ovšem jak staré přísloví pasuje k vedoucí ženě průběžné klasifikace Světového poháru? Úspěch s sebou přináší i povinnosti. Jednou z nich byla i tisková konference výrobce lyžařského vybavení Fischer, další pak rozhovory bezprostředně po tréninku, stejně jako žádosti na delší, profilová témata či akce pro firmu Leki…

 

Gabi, jen tři minuty pro rakouskou televizi, prosí legendární Christoph Sumann… Gabi, finské diváky by zajímalo… Gabi,a ještě společnou fotku s Tiril pro náš sportovní server… Gabi, u nás v rusku jsi nesmírně populární, víš, že… Gabi, a můžeš se mi podepsat na pyžamo, třeba tady vedle Antona Šipulina… Gabi, co si myslíš o německých soupeřkách…. Gabriela Soukalová bojuje statečně nejen na trati, ale s dalšími nároky, které s sebou přináší žluté startovní číslo.

 

 Gabi, jak se cítíš?
 „Je mi o něco hůř, než jsem doufala. Po dlouhé závodní pauze byl ten čtvrteční mix extra těžký, vydala jsem se z posledního a musím říct, že mě trochu mrzí, že se takhle nedovedu zmáčknout i v individuálních závodech. Ale samotný závod mě moc bavil. Šesté místo je dobré, přestože by naši fanoušci možná po loňském triumfu uvítali lepší pořadí. Nikdo to však nemá předepsané, medaile leží vysoko a šesté místo hodnotíme jako úspěch.“

 

Na tiskovce firmy Fischer... Foto: Český biatlon, Petr Slavík

Na tiskovce firmy Fischer… Foto: Český biatlon, Petr Slavík

Říkáš, že se cítíš hůř… Souvisí to i s velkým mediálním zájmem o Tvoji osobu a menším časem na regeneraci a odpočinek?
„Po tiskovce Fischeru se mi chtělo spát. Musela jsem být hodinu ve střehu, vnímat otázky a smysluplně na ně odpovídat. Jenže místo toho mě čekal trénink. Opravdu toho mám za celou sezónu už docela dost. Když jsem se ve čtvrtek po smíšených štafetách vrátila na hotel, šla jsem na večeři, a pak jsem hned usnula. Tohle je pro mě neobvyklá situace, protože na spánek zase tolik nejsem. Spím oproti ostatním pár hodin, ale ze čtvrtka na pátek jsem spala dvanáct hodin v kuse. Tělo prostě vycítilo, že potřebuje odpočinek. Startů je hodně, povinností také a závod od závodu je to všechno těžší.“

 

A krátce na to již při tréninku na Holmenkollenu. Foto: Český biatlon, Petr Slavík

A krátce na to již při tréninku na Holmenkollenu. Foto: Český biatlon, Petr Slavík

Už přemýšlíš o sobotním sprintu?
„Je jasné, že se jedná o důležitý závod, protože po něm následuje stíhačka. Tlak samozřejmě cítím, jelikož, čím úspěšnější člověk je, tím větší tlak na něho působí. Ale nemyslím si, že se mu poddávám. Samozřejmě každý tady ode mě čeká super výsledky, ale já jako vždy nepodceňuji soupeře. Jsem na mistrovství světa a k němu se upírá spousta závodníků, i těch, kteří v sezóně nebyli tolik vidět. Proto bude mnohem obtížnější bojovat o cenné kovy. Uvidíme v sobotu, jak budu schopná si s těmi holkami pohrát.“

 

Právě vzhledem k tomu, že se jedná o mistrovství světa, připravuješ se nějak speciálně?
„Nemyslím, až tak na umístění, ale snažím se před závodem vždy prosit, abych měla dostatek vůle bojovat za každé situace, třeba i po nevydařené střelbě. Proč o tom mluvím? Často má člověk v podvědomí, že když se netrefí, tak to vzdá, nebojuje, jak by měl a zvolní. Pro mě je ale důležité překonávat sama sebe ať se stane, co se stane. Mým cílem tedy je bojovat jako při smíšené štafetě. Budu se snažit ze sebe vymáčknout maximum.“

 

Nakonec v Tvém hlasu zaznívá optimismus?!
„Vždyť jsem taky jenom ženská! A víš jako to s námi je… Abychom udržely stabilní náladu, je větší problém, než u chlapů. Potom ale stačí malý impuls, člověka to opět nakopne a znovu se těší na všechno, co ho čeká. Mně třeba pomohlo, že jsme vyměnili Pokljuku za Oslo. Tady mám kolem sebe více lidí a větší rozptýlení, tedy pokud zrovna nespím.“

 

TH