S mixem o trestném kole, ledové hoře a fotofiniši

27. listopadu, 2016

Před dvěma lety obsadili čeští biatlonisté ve smíšených štafetách v Oestersundu deváté místo, loni skončili třetí, letos doběhli Veronika Vítková, Gabriela Koukalová, Michal Šlesingr a Ondřej Moravec na sedmé pozici. Po nepovedeném začátku, když jim po úvodní položce patřilo 23. místo, přesto všichni bojovali. Vyústěním byl dramatický finiš Ondřeje Moravce s Fredrikem Lindstroemem. Souboj o šestou příčku rozhodl ve prospěch Švéda až fotofiniš.

Veronika Vítková
„Na střelnici jsem zůstal dlouho, protože mi to nepadalo. Připadala jsem si jako v kině na špatném filmu. Snažila jsem se rychle dobít a odjet bez trestného kola. Jenže mi začalo téci do bot a nezvládla jsem to. Trestné kolo už na mě čekalo. Úplně mi pak ztuhlo celé tělo, přestože jsem se maximálně snažila napravit, co jsem pokazila.“

Michal Šlesingr
„Velkou radost mám z ležky. Byla rychlá, v rytmu, přesně tak, jak jsme ji celou dobu pilovali. Na stojce už to bylo trochu ve starých kolejích, tam kde bylo potřeba, jsem si přibrzdil. Ale popadalo to, a to je důležité. Na trati to mohlo být z mého pohledu příjemnější, zbytečně moc mě to bolelo. Dávám to na vrub tomu, že se jednalo o první závod, takové to rozjíždění do sezóny. Premiéra je vždy obtížná v tom, že ještě nevíte, jak nastavit tempo, to by však závod od závodu mělo být příjemnější. A také podmínky, nebyly jednoduché. Trať vypadala jako ledová hora, spousta ploten. Ve stoupáních to ustřelovalo a ze sjezdů šel strach. Trošku jsme s tím bojovali, ale ve finále asi docela slušně.“

Ondřej Moravec
„Švéd jel výborně, dvě kola mě stahoval. Ve třetím mu docházelo, přišlo mi, že jsem silnější, každý jeho nástup jsem bez problémů zachytil. Dokonce na náměstíčku jsem chtěl udělat nějaký kontra nástup, ale na ledové plotně mi podklouzla noha. A něco podobné mě potkalo i ve finiši. Věřil jsem, že to z prvního místa dám, ale bohužel v nájezdu do cílové rovinky se to stáčelo lehce doleva a tam mi to maličko ujelo na ledě, ztratil jsem jeden dva kroky, on zatím nabral rychlost. Muselo to být o kousíček. Nejsem spurtér ale dnes jsem si i na tu rovinku věřil. Je to o hlavě, cítil jsem v posledním kole, že mám navrch, neztrácel jsem ani se nezahlcoval, ale je to každopádně škoda. Naopak ze střelby mám radost. Začít s nulami, to byl můj cíl a je to současně i vzpruha do dalšího závodu.“

 

 

Tomáš Hermann
Foto: Petr Slavík