Michal Krčmář: „Jsem hrdý Čech!“

15. ledna, 2017

Po pěti umístěních v elitní desítce během této sezóny dosáhl dnes Michal Krčmář na své první stupně vítězů v závodech Světového poháru v kariéře. V německém Ruhpoldingu vybojoval po bezchybné střelbě a skvělém finiši úžasné třetí místo. O svých pocitech po projetí cílem, o tiskové konferenci, o souboji se Šipulinem, o českém týmu, o dopingu i o národní hrdosti vypráví se stejným zanícením, jako když bojuje na trati.

Michale, jaké byla Tvoje první velká tisková konference?
„První, co mě v cíli napadlo, bylo, že budu muset mluvit v angličtině. Takže tiskovka pro mě byla taková nervózní. Vím, že mám v angličtině rezervy, a to se mi potvrdilo. Ale už jsem dostal vánoční dárek, poukaz na 10 lekcí, tak mám další důvod na tom pracovat. Jsou to nové pocity, ale rozhodně krásné. Na tohle se zvyká strašně hezky.“

Přesto sis živě vypravoval s Martinem Fourcadem, o čem jste se bavili?
„Pogratuloval mi a chválil mě. Ptal se mě, jestli je to mé první podium a podotkl, že s Emilem jsme vlastně byli na stupních tři závodníci od Rossignolu. To bylo příjemné.“

Jak Ti to zní: Michal Krčmář, třetí muž stíhacího závodu v Ruhpoldingu?
„Užívám si to všechno. Přišlo to tak jako zničehonic. Musím dnes poděkovat i za lyže, jak začalo padat, tak ty lyže se vůbec nezpomalily, a naopak ještě trochu mě to vytáhlo nahoru. Možná i proto jsem se v posledním kole dokázal přiblížit k tomu Šipulinovi.

Vzpomeneš si ještě na první pocity v cíli?
„Pro mě to bylo první pódium, tak i kdyby mi mělo být na zvracení, tak si to užiji a dokážu stát na nohách. Naopak ty příjemné pocity mě dobíjejí. Najednou jsem se cítil odpočatý a jel bych ten závod klidně ještě jednou. Hned po projetí cílem jsem si zařval. Ani teď ještě únava nepřišla, ta na mě spadne asi až na hotelu, až začnu balit, tak mě to asi teprve semele.“

V Östersundu ses ve stíhacím závodě posunul o 31 míst, nyní o 26. Je to Tvůj oblíbený závod?
„V té stíhačce je spoustu věcí možných, ale nikdy bych do ní nešel s myšlenkami, že bych se posunul takhle dopředu. To spíš vyplynulo ze situace. Tolik chyb mě překvapilo. Vítr se trochu otočil jen na druhou ležku, to jsem si přecvakával, ale podmínky obecně nebyly až tak složité. Dopředu jsem se sunul postupně, před poslední položkou jsem byl sedmý. Viděl jsem, že přede mnou je vlak šesti lidí. A nebudu si nalhávat, věděl jsem, že někdo z nich určitě chybovat bude. V tu chvíli jsem přemýšlel nad rozšířeným pódiem. Souboj o třetí místo mě napadl až v kopci posledního kola. Ale taky jsem věděl, že za mnou jede Landertinger, který má velmi silný finiš. Nechtěl jsem mu nechat přičuchnout.“

Jak ses cítil po sprintu?
„V sobotu mi bylo všelijak. Nevím proč. Říkal jsem si, že snad na mě nic neleze, bolely mě nohy a cítil jsem trochu i záda. Prostě žádná hitparáda. Ale večer to odeznělo, a tak jsem si říkal, je to dobrý, je to ve standardu. Obecně však na ty pocity před závodem moc nedám. Teprve první závodní kolo ukáže, jak na tom jsem, na co ten den budu mít.“

Tým mužů má na kontě druhé pódiové umístění. Nakopne vás to?
„Jsem o tom přesvědčený. Už před Vánoci nám hodně pomohlo Ondrovo čtvrté místo. Viděl jsem, že Ondra je schopný závodit s nejlepšími, tak jsem uvěřil, že toho budu schopný taky. Pak se přidal Michal s druhým místem v Oberhofu. A to byl výkon, na který zcela upřímně, ještě nemám. Běžecky byl naprosto famózní. Takové výsledky nás vzájemně nakopávají a motivují. Není to tak, že bychom si záviděli. V tom jsme skvělý tým.“

Prý Tě „nakopává“ i seriál Vyšehrad…
„Dělají si srandu z fotbalistů. Beru to s rezervou. Ale je to ten typ pořadu, u kterého na chvíli vypnu, zapomenu na biatlon a dobře se pobavím, zasměju. I když teď mě naštvali, že další díl přesunuli až na pondělí.“

Sleduješ celou kauzu kolem dopingu?
„Týká se to nás všech. S Michalem Šlesingrem, který je společně s Martinem Fourcadem a Lowellem Baillyem hlavním tahounem za sportovce, to často konzultujeme a ptáme se. Teď jsme my sportovci podepsali dopis IBU. Zjednodušeně řečeno chceme docílit toho, aby dopovat bylo demotivující, jak pro sportovce, tak i pro národní federace, které za sportovce ručí. Vůbec si nedokážu představit, že by někdo z nás dopoval. Určitě by mi mnohem více vadilo poškodit český biatlon a Českou republiku, než mé vlastní jméno. Jsem hrdý Čech.“

 

Tomáš Hermann