Adam Václavík je po operaci a říká: Co mě nezabilo, to mě posílí!

22. srpna, 2017

Jeho motivací jsou olympijské hry. Kvůli vidině pěti spojených barevných kruhů dřel proto jako kůň. Malý okamžik nepozornosti jej ale seslal z „oblak“ na tvrdý asfalt. „Prostě smůla,“ vzpomíná nyní Adam Václavík už smířeně na pád během francouzského soustředění reprezentace. Hůlkou si píchl do lyže, která se mu zastavila, tělo však pokračovalo v pohybu. Následek? Pohmožděné vazy v koleni a zlomená lýtková kost v oblasti hlezna. „Přitom jsem paradoxně jel po rovině a neměl jsem ani velkou rychlost. Přesto to na pořádné zranění stačilo…,“ mávne rukou. V mysli už je se zraněním vyrovnaný.

Po prvních vteřinách hrůzy, kdy byl přesvědčený, že největší újma postihla koleno, se mu dostávalo už lepších zpráv i povzbuzení. „První uklidnění pro mě znamenalo vyšetření ve Francii. Koleno bylo sice vymknuté, ale vrátilo se do správné polohy. A zlomenina se, věřím, rychle uzdraví.“ Za tři dny už ležel na operačním stole u MUDr. Martina Smetany v Krajské nemocnici Liberec. „Adamovi jsme provedli operaci – osteosyntézu zevního kotníku šrouby a dlahou. Toto řešení by mělo umožnit včasnou rehabilitaci poraněné končetiny,“ vysvětlil zástupce primáře ortopedie.

Povzbudivá slova pro talentovaného reprezentanta měl i šéftrenér týmu Ondřej Rybář. „Adam dosud makal na 100 procent, zlepšoval se a po návratu do přípravy bude mít na čem stavět. Navíc existují formy tréninku, při kterých sportovec ani se zlomenou nohou nemusí zahálet na pohovce.“

A právě tímto směrem se ubírají myšlenky Adama Václavíka. „Ležet mě opravdu nebaví. Důležité je, že nemám sádru. To by mi svaly na noze úplně odešly. Operace mi tak dodává optimismu. V pondělí jdu do nemocnice na kontrolu, vytažení stehů, a pak, věřím, začnu s drobnou přípravou – posilováním paží, břicha, zad. S trenéry hledáme způsob, jak bych mohl střílet. A taky budu mít prostor věnovat se hlavě. Vím, že v psychice mám velké rezervy.“

Těší se proto na hlubší spolupráci s psychologem Jiřím Šimonkem. „Chci se lépe naučit kontrolovat myšlenky v době závodů a zvládat krizové situace tak, aby mi po chybné ráně zůstala sebedůvěra i klid. S tím souvisí i práce s dechem, která dokáže přinést uvolnění,“ popisuje Adam Václavík, na co se v době rekonvalescence také soustředí. Dobře ví, že nejdůležitější bude především jeho vlastní přístup. „Říkám si, že co mě nezabilo, to mě posílí!,“ dodává odhodlaně jeden z adeptů olympijské nominace.

Ondřej Rybář pak jilemnického biatlonistu podporuje slovy: „Do zimy je ještě hodně daleko!“

 

Tomáš Hermann

Foto: Petr Slavík a archiv Adama Václavíka