Jitka Landová: „Ten ukradený prožitek už nám bohužel nikdo nevrátí.“

27. listopadu, 2017

V úterý ji čeká školní atletická liga, a tak si právě psala rozpisy, do jaké disciplíny, které ze svých žákyň a žáků postaví, když v tom jí přišla zpráva od Evy Puskarčíkové. „Máme štafetový bronz. Ze Soči.“ I poté novince, a vlastně svém životním úspěchu, zůstala jedna z opor slavné české štafetové generace v klidu. „Ty sdílené emoce tam prostě nejsou. Jsem sama doma, sedím za stolem a chystám se do školy,“ říká klidně Jitka Landová, byť zadostiučinění bylo možné v jejím hlase rozpoznat.

„Vzpomínám si, jak jsme si hned v cíli s holkami řekli, že se jednou stejně té medaile dočkáme. Teď mi přijde až neskutečné, že se tak stalo. Ukázalo se, že spravedlnost, a to i ta sportovní, existuje. To je pro mě možná větší překvapení než ten bronz samotný,“ prozradí dívka, která se kvůli vleklým zdravotním problémům musela s vrcholovým sportem rozloučit. Už během kariéry však měla záložní plán. Vystudovala Masarykovu univerzitu a dnes vyučuje tělocvik na Základní škole Arbesova v Jablonci nad Nisou – Mšeně.

„Navíc mám ještě malý úvazek jako pedagogický pracovník pro I. stupeň, což je vlastně role asistenta související s inkluzí,“ vysvětluje. Od příštího roku pak chce pracovat na rozšíření aprobace. „Hodně mě láká učitelství angličtiny. Snad studium zvládnu, chuť mám velkou,“ říká odhodlaně. Zanícení vytrénované biatlonem Jitce Landové neschází. Přiznává se, že v učitelství se našla. „Myslím, že mám velké štěstí na perfektní děti a skvělé kolegy. Toho si moc vážím.“

Přechod do civilního života pro ni představoval kulturního šok. „Jako reprezentant se člověk nemusí skoro o nic start. Časy tréninku jsou dané, režim na soustředění pevný, přísun jídla pravidelný, rehabilitace připravená… První týdny jsem byla opravdu mimo. Teď, když jsem se už trochu rozkoukala, uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že působím ve školství. Ta práce není vůbec stereotypní, naopak je hodně tvůrčí, je nutné být ve střehu a reagovat na děti. Jsem hodně v pohybu, a to mě baví. Neumím si představit sedět celý den za stolem,“ vyznává se.

Teď se těší, až napadne dostatek sněhu. „Už se nemohu dočkat lyží. Běžek si moc užívám. Jízda přírodou mě nabíjí.“ Život bez pohybu si vlastně vůbec neumí představit. „Běhám, jezdím, na kole, s přítelem zkouším lezení a samozřejmě nezapomínám ani na svoji silniční Hondu,“ dodává vášnivá motoristka.

Jitka Landová věří, že v dohledné době se bude moci setkat se svými bývalými kolegyněmi Gabrielou Koukalovou, Evou Puskarčíkovou, Veronikou Vítkovou. Této čtveřici už nepatří jen křišťálový glóbus za triumf ve Světovém poháru štafet v sezóně 2014/2015, ale ode dneška už také olympijský bronz. „Bylo by fajn se potkat, dát si kafe, zavzpomínat a alespoň trochu se v myšlenkách vrátit na místo činu,“ zasní se a smutně dodá: „Ten ukradený prožitek, nám už bohužel nikdo nevrátí.“

 

Tomáš Hermann

Foto: Michal Červený, Michal Beránek, Petr Slavík a CPA