Český tým dokončuje práci započatou v Almaty a olympijskou atmosféru nasává v jídelně

07. února, 2018

Pokud v korejském Pchjongčchangu vydrží mrazivé a větrné podmínky, nečeká během večerních olympijských závodů biatlonisty nic příjemného. „Mám-li počasí trefně charakterizovat, nemluvil bych slušně,“ vykouzlí mráz úsměv na tváři šéftrenéra české reprezentace. Nevyzpytatelný vítr mění rychle směr i intenzitu a navíc ještě pocitově snižuje vlezlý, vlhkem umocněný chlad. Ondřej Rybář ale vzápětí dodá známou skutečnost. „Jediná jistota je, že pro všechny startující to bude podobné.“

Čeští biatlonisté se zatím s menším či větším úspěchem snaží před zimou chránit. Tváře nebo konce prstů si polepují tejpovacími páskami, používají tunelový nákrčník nebo dýchací přístroj přezdívaný ´tatranka´, který mírně oteplí vdechovaný vzduch. K tomu lékař české výpravy Vladimír Dobeš poznamenává. „Kvůli kombinaci mrazu, větre a vlhkosti hrozí omrzliny, a to především u nosu, brady nebo uší.“

Tým byl v prvních dnech pobytu v dějišti XXIII. Zimních olympijských her ještě v režimu ´kazašského soustředění´. „Dokončujeme práci, kterou jsem v Almaty začali,“ vysvětluje Ondřej Rybář a nepřímo dodává, že proces ladění formy začal. „Trénujeme už pouze jednou denně a hodně času věnujeme i rehabilitaci a odpočinku.“ Drobnou výjimku udělali trenéři v přípravě Jessiky Jislové. Ta do stopy vyrazila klasickým běžeckým stylem. „Z bruslařských bot měla otlaky, a tak jsme potřebovali nějak zareagovat. Nemělo by to ale být nic vážného.“

Olympijská vesnice je vzdálena jen kousek od centra biatlonu Alpensia. „Doprava tu funguje jednosměrně, takže na trénink trvá cesta autobusem 20 minut, ale zpět pouhých pět,“ popisuje šéftrenér. „V posledních dvou dnech se ale areál už zaplnil, a tak po tréninku vznikaly s dopravou potíže. Všichni sportovci se nemohli do autobusů naráz vtěsnat.“

Ondřej Rybář se loni v Pchjongčchangu nezúčastnil předolympijského Světového poháru. „Byl jsem tu naposledy při mistrovství světa 2009. A musím říci, že zejména na tratích odvedli pořadatelé velký kus práce. Tratě jsou celkově širší, zatáčky bezpečnější a kvalita sněhu výborná.“

Každodenní režim přirovnává šéftrenér k závodům Světového poháru. „Tady jako jinde řešíme náš program, naše potřeby, náš trénink, a to stejných způsobem i ve stejném kolektivu, jako při jiných závodech. Ovšem v obrovské jídelně olympijské vesnice si člověk uvědomí, že ho čeká něco mimořádného. Tam na každého atmosféra Her opravdu dýchne,“ dodává Ondřej Rybář.

 

Tomáš  Hermann

Foto: Pavel Lebeda, olympic.cz