Lucie Charvátová poslechla trenéra a sprint v NMNM si užila

22. prosince, 2018

Rok a devět měsíců čekala Lucie Charvátová na body ve Světovém poháru. Dočkala se až v pátek v Novém Městě na Moravě, když ve sprintu s bilancí 1+1 a 24. běžeckým časem dojela na 29. místě. Pětadvacetiletá biatlonistka tak samozřejmě byla spokojená, zvlášť když se v letošní sezóně trápila a v předešlých individuálních závodech končila až v deváté desítce.

Svou výsledkovou i střeleckou krizi jste prolomila paradoxně v Novém Městě na Moravě, kde je asi největší tlak na české biatlonisty. Jak si to vysvětluje?

„To nevím. Myslím si, že se střelba za léto dost posunula. Vedla jsem si líp na trénincích a čekala, že to dokážu přenést i do závodů. Samotnou mě mrzelo, že se mi to zatím nevedlo. Na střelnici se ale letos cítím určitě komfortněji. Jsem ráda, že se mi teď v Novém Městě na Moravě podařilo trochu prodat, ale zase to nebyl žádný extra výkon. Každopádně bych byla ráda, kdyby to aspoň takhle vypadalo pořád.“

Bylo komfortní střílet před tolika fanoušky?

„Já jsem si tuhle atmosféru zažila už před dvěma lety, takže jsem věděla, do čeho jdu. Egil Gjelland nám před závodem říkal, ať si to před těmi výbornými fanoušky hlavně užijeme a nemáme zbytečné obavy. Vzala jsem si jeho slova za své a asi už jsem dospěla do závodníka, který si umí závody i užít.“

Takže nevadila ani střelnice, která je podle mnohých v NMNM velmi zrádná?

„Já na ni mám jen špatné vzpomínky. Závodím tu na velké akci asi už počtvrté a pokaždé z toho byl totální průser. Málokdy jsem něco trefila. Začalo to už Mistrovstvím Evropy juniorů v roce 2014. Biatlon jsem dělala prvním rokem a dá se říct, že jsem toho víc netrefila než trefila (smích).“

A co včerejší sněžení? Ztížilo střelbu nebo běh?

„No, on sám o sobě je náročný i dojezd na střelnici. Máte tam kopec, navíc stadion je dlouhý. Musíte zvolit rozumné tempo, abyste přijeli na střelnici v obvyklé zátěži. Trať je fyzicky náročná, ale asi mi sedí. Co si vzpomínám, tak i ještě jako lyžařka jsem si tu vedla velmi dobře. Mám to tu ráda a ani ten hluboký sníh mi tolik nevadil, i když kdybych v tom měla trénovat, tak jdu asi s brekem domů s tím, že to nejde.“

Asi budete tedy souhlasit s dalšími závodníky, kteří novoměstskou trať hodnotí jako velmi náročnou.

„Když to srovnám s Pokljukou a Hochfilzenem, tak je jednoznačně obtížnější. Mně osobně přijde nejnáročnější trať v Oberhofu, ale Nové Město na Moravě bych dala hned na druhé místo. Nejhorší je pasáž u tunelů. Kopec začíná už pod tunelem, ve kterém to trochu rozjedete, ale pak se vám ta trať zvedne takovým způsobem, že jste rádi, když se přehoupnete přes horizont. Střídají se tak mírnější a prudší části, ale rozhodně nemáte čas na odpočinek.“

Pomohlo vám včera, že jste startovala s vyšším číslem? Zrychlovala se ta trať?

„Pomohlo mi to. Někomu může připadat, že to není úplně fér, ale ten rozdíl nebyl tak velký. Zrychlení jsem pozorovala až v posledním kole, kde jsem třeba ve sjezdu dojela dál. První dvě kola byla podle mě identická se závodnicemi ze středu pole. Pravdou je, že ty první holky musely projíždět zapadanou trať.“

Sledujete u sebe nárůst běžecké formy?

„To úplně ne. Včera jsem si právě říkala: Jedu zase pomalu, co s tím budu dělat? Pak mi ale hlásili, že běžím rychle. Myslela jsem si, že mi kecají, protože minule mi neříkali nic a teď asi usoudili, že je lepší mě povzbudit. Cítila jsem se na nic a trenérům nevěřila. Když mi to ale pak hlásil každý, tak jsem si říkala, že na tom kus pravdy bude. To berte s nadsázkou, ale jak se ten sníh bořil, tak mi opravdu připadalo, že stojím na místě, že se z hlubokého sněhu nemůžu vůbec vyhrabat.“

Co stíhačka? Budete si ji chtít hlavně užít?

„Bylo by to dobré. Netuším, kolik jsem si pošetřila sil. Včera jsem měla v cíli možná i rekordní hodnotu laktátu a docela mě bolí nohy. Jak se mi v letošní sezóně nedařilo a nestartovala ve stíhačkách a štafetách, tak ani nejsem zvyklá jet dva závody za sebou. Půjdu do toho ale naplno, budu bojovat o každou ránu a uvidíme, zda zůstanu na včerejší vlně. Když ne, tak se svět nezboří.“

 

Karel Halberštádt

Foto: Petr Slavík