Davidová si nejdřív pochutnala na soupeřkách a pak i na pravém italském tiramisù

24. ledna, 2019

Její věkové vrstevnice budou příští týden bojovat o medaile na juniorském světovém šampionátu, ale ona už sbírá cenné kovy mezi dospělými. A dnes premiérově dosáhla na ten nejcennější. Markéta Davidová se ve sprintu v italské Anterselvě ani jednou nemýlila na střelnici, tradičně rychle běžela a dokonale zaskočila všechny favoritky. Jak vypadal její velký den, který měl dvě sladké tečky?

Kdy budeme vstávat?

Píp píp píp. Na displeji svítí 8:30 a Markéta Davidová se probouzí do dnu, který si bude hodně dlouho pamatovat. „Včera jsme se s Evčou smály, že každý den řešíme, v kolik budeme vstávat. Přitom už třetí týden vstáváme vždycky o půl deváté. (smích) Ať už máme trénink dopoledne, nebo nemáme,“ povídá od letošní sezóny spolubydlící Evy Puskarčíkové.

Pak přišla na řadu snídaně. „Je tu strašných dobrot, tak jsem se musela hlídat. Měla jsem kaši a housku s marmeládou. Dost si nás tu rozmazlují,“ chválí česká reprezentantka italské hostitele.

„Jinak to byl den jako každý jiný,“ líčí Davidová a pokračuje: „Ale na závod jsem se těšila, protože mám Anterselvu hodně ráda. Je tu pořád hezky.“

Co mohlo mladou Češku trošku rozhodit, byl fakt, že se jí v Anterselvě na trénincích střelecky nedařilo. Nakonec to ale bylo spíš naopak. „Říkala jsem si, že to bude dobrá výzva. Chtěla jsem se tomu postavit čelem.“

A potom tu byla ještě nadmořská výška. České ženy ale měly tu výhodu, že do Anterselvy odcestovaly už v neděli, tedy o den dřív než některé jiné týmy. „Určitě to pomohlo. Mně obecně větší výšky úplně nevadí, ale samozřejmě čím déle v nich jste, tím lépe,“ říká Davidová.

Ještě před závodem říkal asistent trenéra českých žen Jiří Holubec, že by zdejší klouzavá trať mohla sedět právě nejmladší člence českého týmu. Ta s ním ale tak úplně nesouhlasila. „Nemyslím si, že je to profilově úplně moje trať, ale dneska mi to sedlo. Jezdí se tu hodně silově a já tu sílu moc nemám.“

Lyže jely

Už jsme si trochu u české závodnice zvykli na skromné hodnocení vlastního běžeckého výkonu, který byl dnes sedmý nejlepší. „Asi to bylo běžecky dobré. Mé pocity nebyly úplně skvělé, ale špatně se na trati cítily asi i ostatní. Takže to dopadlo dobře. Jsem spokojená, i když je samozřejmě stále co zlepšovat.“

A co lyže? „Ty byly super, ale nestěžovala jsem si na ně ani v předešlých závodech,“ chválila Davidová český servis vedený Tomášem Žídkem.

Rychlé lyže, rychlý běh… Už chyběla jen přesná střelba. A i ta přišla. „Doufala jsem, že mi dvě nuly přinesou nějaký pěkný výsledek, třeba že se vejdu do 15. místa. S číslem 5 jsem si rozhodně nemyslela, že vyhraju, když za mnou bylo dalších 90 závodnic.“

Markéta si postupně mohla odškrtávat jména soupeřek, které na ni marně útočily. Mäkäräinenová, Vittozziová, Olsbuová Røiselandová a nakonec i Dahlmeierová, která startovala jako poslední, s číslem 97, a po druhé střelbě vedla. V závěrečném kole jí ale zcela došly síly a kvůli momentální indispozici musela vynechat květinový ceremoniál, na který měla zamířit jako čtvrtá žena v pořadí.

Sladká tečka

To Davidová si užila vše, co k úspěchu náleží. Řadu rozhovorů, tiskovou konferenci, dopingovou kontrolu… „Na hotel jsem dorazila až v šest a o půl sedmé už byla večeře,“ popisovala perný den rodačka z Janova nad Nisou.

Původní program byl přitom jiný. „Potřebovala bych se učit a ten úspěch mi úplně nepomohl,“ směje se studentka České zemědělské univerzity. „Příští týden mám dvě zkoušky a místo učení celý večer odpovídám na gratulace… Ale je to samozřejmě moc příjemné.“

Příjemná byla i tečka za celým dnem. „U večeře jsme si ťukli a měli jsme výborný dezert. Tiramisù. Pravé italské,“ prozradila Markéta Davidová, jak oslavila své dosud životní vítězství.

Další tiramisù by se mohlo podávat třeba v sobotu. Ale nepředbíhejme.

 

Karel Halberštádt

Foto: Petr Slavík